„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?” „Ano, a co má být?” „Nic... jenom, že teď už se bát nemusíš.”
Anička se vrací domů ze školy: „Mami, já už se tam nevrátím.” „A proč ne?” „Ta učitelka nic nezná. Pořád se nás na něco ptá.”
„Málčiki, vot, priviezli děvušky!” „Chura!” „Oni v syfílis!” „Fůj!” „Oni zadármo!” „Chura!”
Napovídá nepovoleným způsobem.
Zpráva z nejmenované bitvy: „Nepřítel zákeřně zaútočil na naše letadla pokojně shazující bomby na jeho město.”
Chlubí se mladý poručík: „Já jsem byl na vojně u vojenské hudby a beze mě se nehli ani na krok!” „A cos tam dělal?” „Tahal buben na vozíku!”
Stojí dva mladíci v noci před vyloupenou bankou. „Zavolal jsi už na policii?” ptá se jeden druhého. „Jo, ale seřvali mě tam, že je budím!”
„Ty se máš, že nemáš co dělat,” povídá malému nezbedovi zaměstnaný tatík. „Já kdybych neměl co dělat, to bych dělal věcí...”
Praha je teď obrazem politické scény: Napřed... samá voda, samá voda... A nakonec zůstalo na povrchu jenom bahno.
Uprchlý vězeň se zlobí na mřížkovaného kolegu: „Hlavně, že ses za těma mřížema hezky opálil!”
Sluha se znepokojeně ptá lorda: „Sire, kde jsou psi?” „Postřílel jsem je,” odvětí lord. „Vyplazovali na mě jazyk!”
V lékárně: „Máte prášky do očí?”
Policista vytáhne z vody zlatou rybku: „Pusť mě a můžeš mít tři přání.” „Tak jo - občanský, řidičský a technický průkaz!”
Víte, co se stane, když umře bílé dítě? .... Dostane bílá křídla a je z něj anděl. A víte, co se stane, když umře černé dítě? .... Dostane černá křídla a je z něj netopýr.
Zuza, vyspíš sa so mnou za 30 Euriek? Ti šibe? Nikdy! Zuza, ale já tých 30 euro ozaj potrebujem !