Nabízíme velmi staré šaty po babičce v perfektním stavu.
Reklama na pribináčka, v televizi běží znělka: „Každý den jedině... Pramen zdraví z Posázaví!” A na obrazovce je pramen a říká na všechny strany: „Ahoj! Ahoj! Ahoj!”
„Naše mouka je ta nejlepší široko daleko, každý den jí prodáme několik desítek kilo,” láká přespoláka prodavačka ve smíšeném zboží. „Ani se nedivím,” mávne rukou zákazník. „Není žádné tajemství, že se k vám sjíždějí rybáři z celé Moravy!”
Hledám zaměstnání na placené svátky. Zn.: Peníze bez práce.
„Karle, uvědom si, že ty jseš něco víc než prodavačka,” lichotí manželovi v supermarketu paní Adámková. „???” „Jseš prodavač.”
„S tím rčením Škola - základ života plně souhlasím,” prohlásil podnikatel, „na jejích základech jsem si postavil rodinný domek.”
„Dobrý den! Chtěl bych si vybrat peníze - dědil jsem po dědečkovi v Americe.” „A nechcete si je tady rovnou uložit v korunách?” „Paní, vy jste asi neslyšela dobře. Já jsem dědil, a ne debil!”
Neumíte vařit? Přijďte k nám, najíte se jako doma.
„Vy jste mi místo švýcarského sýra prodal holandský!” „To jste si s ním povídal, nebo co?”
Muž podává inzerát: „Hledám manželku.” Druhý den dostane stovky dopisů a ve všech je stejná odpověď: „Vemte si tu mou!”
Do prodejny střelných zbraní přijde pán, že by potřeboval revolver, který by zastřelil i krávu. Vybere si, zaplatí, ale druhý den ho vrací. „Copak, nefunguje?” „Ani nevím, než jsem se s ním vrátil domů, manželku přejelo auto!”
Přijde chlap do obchodu a říká: „Chtěl bych motouz.” Prodavač: „To je provaz?” „Jasně že pro mě.” „A kolik?” „Kolík si strč do prdele, já chcu motouz.”
„Jak dlouho tu ještě budete ztrácet můj čas? Tohle je železářství, tady kefír nemáme!” „No dobře, dobře. A co takhle tvaroh?”
Paní Lapáková volá na byťák, že jí praskla v kuchyni trubka. „Dobře, přijedu k vám po třetí,” slíbí opravář. „Potřetí? Vždyť jste tu ještě nikdy nebyl...”
Pojišťovačka ukáže známé letáček. Ta si ho pečlivě pročte a pak povídá: „Všechno je moc hezké, ale bojím se jednoho. Slibují tu, že když naspořím sto tisíc korun, během těch let dostanu dalších padesát tisíc korun od pojišťovny. Ale co, když už za těch deset let nebudou koruny a já si všechny ty těžce naspořené peníze budu moct nechat akorát tak na památku?!”