„Pane vedoucí, navrhuji uvolnit místo v archivu tím, že skartujeme všechny dokumenty po skartační lhůtě.” „Dobře, výborný nápad. Ale před skartací nezapomeňte ze všech dokumentů vyhotovit xerokopie.”
Stavební inženýr vstane od oběda a zamyšleně povídá ženě: „Tak se mi zdá, že brzy způsobím úplnou revoluci v betonářství! Napiš mi, prosím tě, recept na ty tvoje knedlíky.”
Kominík spadne pozadu do komína. Vidí to druhý a dobírá si ho: „Už zase válíš šunky?”
„Dlouho jsme se té anekdotě pana šéfa smáli,” vypráví v hospodě pan Jelínek, „než jsme pochopili, že jde o pracovní úkol!”
„Jakápak veselá kopa?” zlobí se šéf na zaměstnance. „Vždyť mi ještě nebylo ani padesát!”
„Kde domóóóv můj, kde domóóóv můj...” snaží se zpívat šéfová. Jeden ze zaměstnanců pošeptá kolegovi: „Jak ji tak slyším, tak zřejmě v ohradě s kozama!”
Zaměstnanec volá na svého šéfa: „Pane řediteli, já jsem zatím bez problémů vydržel a dokázal žít za výplatu, kterou mi dáváte. Ale moje děti kdesi vyhrabaly, že se prý dá jíst každý den...”
„Náš holič je už na pravdě boží.” „Co se mu stalo?” „Ukazoval ženě, že už jí má po krk a zapomněl, že má v ruce břitvu!”
Povídá sekretářce kolega: „Evičko, já vás včera na tom podnikovém večírku viděl tančit na stole.” „Opravdu? A viděl jste ještě něco víc?” „Ne, to jsem neviděl.” „No, tak to jste odešel hodně brzy!”
Ředitel náhle vrazí do kanceláře jednoho ze zaměstnanců firmy. Ten se otřepe: „Fuj, to jsem se lekl!” Ředitel poznamená: „No alespoň, že jste taky něco od rána udělal.”
Baví se dva známí: „Ahoj, jak žiješ?” „Ale jde to. Mám skvělou práci. Představ si, pode mnou je přes 500 lidí!” „Hmmm, a co vlastně děláš?” „Sekám trávu na hřbitově.”
„Pane řediteli, prosím přestaňte se mi dvořit, vždyť víte, že jsem vdaná,” povídá paní Dana šéfovi. „To nic, já nejsem žárlivý.”
Nová sekretářka trávila většinu času čtením časopisů nebo hraním pasiánsu a okázale ignorovala zvonící telefon. Nakonec se její šéf naštval a povídá: „Poslyšte, slečno Sklenářová, když telefon zvoní, musíte ho zvednout!” Slečna se šéfovi podívá přímo do očí a suše odvětí: „A proč? Většinou je to stejně pro vás.”
Šéf k věrnému zaměstnanci: „Ode dneška jsi mistr, takže nebudeš zametat, Pepo, podlahu TY, ale budete ji zametat, Pepo, VY!”
Proč jdou dva řezníci do sadu? Bude sado maso.