Lišku vykouříme z nory cigaretami.
„Pepíčku, zase jsi přišel pozdě! Stane se to ještě jednou a...” Paní učitelka si nemůže vzpomenout. „Tak mě vyhodíte?” ptá se Pepíček. „No to mi říkal tatínek taky, když mě odvážel na smetiště...”
Na školní lavici byl nápis: „9.A - nejlepší ročník, který kdy byl!” „To je pravda,” souhlasně kývl šesťák Bořek, když to četl spolužákům, „protože jsou tady na škole vždycky nejstarší.”
Renata s sebou táhne na školní záchod celou roli toaleťáku. „Jak to, že potřebuješ tolik papíru, aby ses utřela?” diví se spolužačka. „Já to taky nepotřebuju pro sebe - většina je na to, abych utřela prkýnko!”
Ve školní jídelně: „Jedno pivo, paní hospodářko!”
Malý Pepík přišel ze školy s poznámkou, že nevěděl, kdo rozbil atom. Jeho otec odepsal učitelce: „Kdo rozbil atom mě nezajímá. Já to stejně platit nebudu!”
Fyzikář se skloní nad lavicí: „Pepíčku, jak kreslíš tu siločáru?” „No... Asi jsem to přehnal s těmi svaly.”
O hodině se jeden ze studentů zvedne, jde za dveře, ale hned se zase vrátí a omlouvá se: „Pardón, já myslel, že mi bzučí mobil - a ono mi jen kručelo v žaludku!”
Kostra je to, co zbude, když se vyjmou vnitřnosti a vnějšnosti. Jejím účelem je, aby mělo maso na čem viset.
Ptají se učitelky na základní škole měsíc před zápisem: „Co pro vás osobně dnešní den otevřených dveří znamená?” „Průvan.”
Proletáři jsou milovníci starých lidí.
Mobilizace je zavedení mobilních telefonů na trh.
Na koleji se rozléhá ušitrhající zvuk. Čenda volá na kamaráda do vedlejšího pokoje: „Hej dýdžeji, co to tam mixuješ?” „Nic, vole, zasekla se mi hifina.”
„Jestli nyní neřeknu něco přesně, nedivte se, budeme počítat jen přibližně,” předem upozorňuje žáky kantor. „Jedna a jedna jsou tři...”
Parní válec je válec parníku.