Víte, kteří zaměstnanci jsou nejspokojenější? Policisté - práce jim nemůže lézt na mozek, protože žádný nemají.
Ředitel blázince si nechá postavit okolo svého království sto zdí. Dva blázni se přesto pokouší utéct. Lezou a lezou. Jsou u 25. zdi a první blázen se ptá druhého: „Ještě můžeš?” „Jo, ještě můžu.” Jsou u 50. zdi a první blázen se opět ptá: „Ještě můžeš?” „Jo, ještě můžu.” Jsou u 75. zdi a blázen se zase ptá toho druhého blázna: „Ještě můžeš?” Druhý si setře pot z čela: „Zatím ještě můžu.” Jsou u 99. zdi a ten první se jako obvykle zeptá: „Tak co, ještě můžeš?” „Ne! Už nemůžu!” „Tak se vrátíme...”
„Drahá, co bys chtěla dostat k MDŽ, vyber si - briliantový prsten, norkový kožich, vilu na Francouzské Riviéře...?” „Miláčku, mně stačí dnešní večer a tvoje láska...” „Klapka, stačí, děkuji,” spokojeně vykřikl režisér.
Kapitán svolá posádku: „Poslední dny máme problémy s alkoholem. Nařizuji, aby se všechen rum vylil do moře.” Ticho, rozpačité pohledy, jen ze zadu se ozve: „No tak, poslouchejte, když kapitán něco poručí!” Na to se otočí kormidelník a potichu zavelí: „Ucpěte někdo držku tomu potápěči!”
„Haló, je tam firma SB?” „Co?” „No, jestli je tam firma SB?” „Ne, tady je SBTB!” „A co je to SBTB?” „Soukromý Byt Ty Blbečku!”
V přátelském zápase poražený tenista se rozčiluje na protihráče: „To je ale nesportovní chování! S tebou už nikdy nehraju!” „Co je? Co jsem ti udělal?” diví se šťastnější sportovec. „Nic, vůbec nic,” prohlásí kolega nakrkle, „porazils mě a ani ses mi neomluvil!”
„Miláčku, co mi dáš k Mezinárodnímu dnu žen?” „Určitě něco od srdce.” „Raději bych něco od Diora nebo Versaceho.”
„Je Bůh?” „Není.” „A kdy bude?”
Dvě těhotný ženský pletou svetříky. První povídá: „Doufám, že to bude holčička. Už mám jen růžovou vlnu.” Druhá povídá: „Doufám, že to bude kripl. Zkonila jsem rukáv...”
Farář zpovídá mladou dívku: „A jiné hříchy už nemáte, milé dítě?” Dívka nesměle: „No, snad už jen, že se každé ráno prohlížím v zrcadle, jak jsem hezká.” Farář mávne rukou a říká: „Ale to není hřích, milé dítě, to je oční vada!”
Na Marsu přistáli kosmonauti a prochází se pustou a hornatou krajinou. Náhle spatří ve skalách nějakou postavu. Přijdou k ní blíž a k svému úžasu zjistí, že je to Vietnamec. „Jak jste se sem dostal?” ptají se udiveně. „Vypouštěli jsme do kosmu svoji první raketu,” vysvětluje Vietnamec, „dvacet tisíc nás natahovalo ten prak a na povel start jsem se zapomněl pustit...”
Poslední slova před smrtí: „Tady je silný led. Přejdeme na druhou stranu.”
„Do Hlubočep nepojedu.” „Proč, ty vole?” „Bojím se hloubek.”
Paní Kalianková si stěžuje manželovi: „Pepo, ty jsi nenormální a nemožný manžel.” „Nestěžuj si, já se oženil dobře. Že jsi se blbě vdala, za to já nemůžu!”
Standa už několik let chodí do rodiny partnerky, ale o svatbě zatím nepadlo ani slovo. Matka dívky to nevydrží a dá mu ultimátum: „Buď si Lenku vezmeš, nebo se už neuvidíme!” „A nešlo by obojí spojit dohromady?”