„Ta dnešní mládež se snad zbláznila,” stěžuje si stará Mlynářová tetě Slepičkové. „Utratí celé kapesné za pogy jenom proto, aby je pak mohli hodit do popelnice!”
Víte, co udělá devadesátdevětkrát klik a jednou klak? Stonožka s dřevěnou protézou.
Potkali se dva: „Nazdar Karle, jak se máš, co dělá manželka, kam pospícháš, kolik je hodin, četl jsi dnešní noviny, jak hrála Sparta?” „Děkuji, dobře, pere, domů, půl osmé, nečetl, 3:2, nazdar.”
Rozčiluje se mistr: „Kolikrát jsem vám říkal, že mi v práci chlastat nebudete! Vždyť přes ulici máte hospodu!”
Pocestný na ulici: „Můžete mi říct, kde je pan Strnad?” „Vždyť to jste přece vy!” „To vím, ale kde vlastně jsem?”
Jedna čínská internetová společnost si zřídila v České republice pobočku. Slogan na jejích stránkách se opičí po našem vyhledávači Seznam: „Šľ¡p§1’K - najdu tam, co neznám.”
„Dobré den, stréco, copak děláte?” „Ále, zrovna sledojo holobe.” „A co dělajó te vaše holobe?” „No, zrovna majó ten vorkšop.” „A co dělajó na tem vorkšope?” „No sedijó na šope a vorkajó.”
„Bojím se nezaměstnanosti.” „Proč - vždyť stejně nic neděláš.” „No jo, ale platit by přestali.”
Dva přátelé sedí v kavárně. Jeden z nich čte noviny, a ten druhý se na něho zlobí: „Jak, prosím tě, můžeš číst noviny, když na tebe mluvím?” „Velmi snadno. Mám totiž cvik z dvacetiletého manželství.”
Sedí dva policajti v kanceláři. Jeden se podívá ven a vykřikne: „Podívej, sněží!” Kolega za stolem nastaví ruce a zlobí se: „Vždyť nespadne ani vločka!”
Proč blondýnka vrátila šálu? Byla jí moc těsná u krku.
„Představ si, že Jenda Vokurka, ten známej drogovej dealer, teď roznáší poštu.” „Fakticky?” „No jasňačka... Proč by se mě jinak ptal, jestli nechci psaníčko?”
Vytahuje se obyvatel Hradčan: „Jsem David Copperfield! Dokážu jedním pohybem ruky nechat zmizet celý Pražský hrad i se zlatou uličkou!” „A jak?” „Zatáhnu rolety.”
„Ty nemůžeš nechat ani jednu sukni na pokoji, viď?” zlobí se paní na manžela. „Na jakém pokoji? Co to plácáš? Jsme snad někde na hotelu?”
Přijde blondýnka na policii: „Okradli mě, okradli mě! Ukradli mi kabelku!” „Prosím vás, nekřičte,” tiší ji strážník. „A jak je možné, že jste to necítila?” „Ale já to cítila, jenže jsem nemohla tušit, že mě zatím druhou rukou okradou!”