„Pane, není vám ta paruka nějaká malá?” „Ne, to se mi jenom na hlavě rozpláclo hovno.”
Za vězněm přišla po svátcích návštěva. „Neměl jsi problémy s tím pilníkem, co jsem ti poslal ve vánočce?” „To nestojí za řeč, zítra ráno jdu na operaci žaludku.”
Pán převlečený za Mikuláše se ptá kolegy: „Mohl bys zajít k nám a rozdat dárky?” „Vždyť jsi převlečený a k nepoznání - proč si nezajdeš sám?” „Kde bych na to vzal - víš ty, kolik beru za návštěvu?”
Den po Mikuláši se ptá churavá maminka v nemocnici svého muže: „Jak se to Verunce včera líbilo?” „Strašně,” oznamuje manžel, „když ji čerti s Mikulášem uviděli, tak se vylekali, že okamžitě vzali nohy na ramena a nechali u nás všechny nadílky, co měli s sebou!”
V posteli si Pepík povídá: „Jak vidím, Ježíšku, tak jsem tě letos málo podplatil.”
Rozčiluje se manželka: „Prosím tě, co to máš za podivné nápady, balit mně dárek do toaletního papíru?” „Jen to rozbal a uvidíš!”
Postěžovala si dívka, držící velmi přísnou dietu: „Nášup dostanu akorát tak o Velikonocích!”
„To budou vypráskané a chudé Vánoce,” vzdychá syn poslance. „Táta přišel o čtrnáctý plat!”
Při silvestrovské večeři se ptá hostitelka svého souseda: „Vy jste nadřízený mého manžela?” „Nikoliv, milostpaní.” „Tak dejte laskavě tu ruku z mého kolena.”
„Přeji ti zdraví, štěstí a mnoho úspěchů.” „Co - ty mě máš za nemocnou, nešťastnou a neúspěšnou?”
Řeč v posteli, tma: „Ach lásko, tak strašně tě chci, óóó miluju Tě, chci těéé...” Blik: „Sakra, jak to, že nemáš ten pytel přes hlavu, co jsem ti koupil na Ježíška?”
„Každý rok k nám na Silvestra chodí tchyně, ale letos asi uděláme konečně výjimku!” „Jakou?” „Pustíme ji dovnitř!”
Dvě malé myšky 21. dubna ohlodávají sochu našeho bývalého prezidenta a prozpěvují si: „Hlody, hlody do Svobody...”
Dlouho po půlnoci se ze silvestrovské zábavy vrací osmnáctiletá dívka ztemnělým parkem. V tom za sebou uslyší nějakého udýchaného muže, lekne se a povídá: „Jen mě nezabíjej. Já zvednu sukni a můžeš mě raději znásilnit.” Kolem ní probíhající chodec zvolá: „Znásilni se sama, ty děvko, já spěchám na nádraží, aby mi neujel vlak.”
Paní Eva se přitulí k manželovi a přede: „Miláčku, copak mi dáš letos k Vánocům?” „Napřesrok zlaté náušnice,” povídá muž rozvážně. „A letos dvě dírky na ně!”