V lékárně: „Máte prášky do očí?”
„Co se vám stalo?” „Propadl jsem oknem.” „Člověče, zbláznil jste se? Proč jste chodil po okně?”
Na chodbě blázince se potkají dva blázni: „Neviděl jsi tu papeže s kšiltovkou?” „Synu, co tě to napadá... já bych na sebe kšiltovku nikdy nevzal!”
Lékař k pacientovi: „Vy jste měl přijít už před dvaceti lety!” „Ale já jsem u vás byl!” „Ano? Nevěřím. A co jsem vám říkal?” „Podívej se mi do očí, ty zasraný simulante!”
Potká plešatý hrbatého a říká mu: „Kam jdeš s tím batohem?” A on: „Nikam, kudrnáči!”
„Omlouvám se, ale tohle je moje první operace,” nesměle řekl chirurg. Pacient otevřel oči a uviděl smrtku.
„Pane, jak to, že máte na jazyku tolik třísek?” „No, víte, pane doktore, když mně se rozlila na podlahu litrovka rumu.”
Proč musí mít v kocourkovské nemocnici všichni pacienti při operaci bílý oděv? Aby chirurg věděl, jestli jim odněkud nestříká krev!
„A proč se tak bojíte noci?” vyptává se blázna psychiatr. „Protože když přijde, všechno se ponoří do tmy - a já neumím plavat!”
Diví se doktorka: „Já vás nechápu, paní Loňská, nejdříve jste chtěla co nejdříve něco shodit a teď si stěžujete, že jsem vám naočkovala lepru!”
Proč mají slepé děti rády makové rohlíky? Protože je na každém jiná pohádka.
Žena pacienta k ošetřujícímu lékaři: „To se rozumí, pane doktore, že manžela nijak nerozruším. Já budu rozumná. Já chci jen, aby napsal poslední vůli...”
„Pane doktore,” naléhá stařenka, „řekněte, co mi je?” „Nevím,” přiznává se alchymista, „to ukáže až pitva!”
Přijde do ordinace nastydlý pan Knepr. Doktor mu dá přes oči černou pásku, něco mu přiloží pod nos a ptá se: „Co to je?” „Nevím, vždyť vám říkám, že cítím hovno!” podrážděně na něj vyjede pacient. „Správně. A pak že máte takovou rýmu, že vůbec nic necítíte!”
„Doktore, všichni mi nadávají, že jsem na hlavu,” dosedá na židli idiot. „Ale božínku,” pohladí se Kája Kroupa po tvářích, „tak si z toho nic nedělejte, příteli. Já jsem zase na chlapy, a taky s tím nic neudělám!”