Zubař se soucitně zadívá na pacienta v křesle: „Pane Konopásek, lituji, ale jinak to nepůjde... Sestři, půl gramu semtexu!”
Diví se doktorka: „Já vás nechápu, paní Loňská, nejdříve jste chtěla co nejdříve něco shodit a teď si stěžujete, že jsem vám naočkovala lepru!”
Lékař k pacientovi: „Vy jste měl přijít už před dvaceti lety!” „Ale já jsem u vás byl!” „Ano? Nevěřím. A co jsem vám říkal?” „Podívej se mi do očí, ty zasraný simulante!”
Přijde do ordinace nastydlý pan Knepr. Doktor mu dá přes oči černou pásku, něco mu přiloží pod nos a ptá se: „Co to je?” „Nevím, vždyť vám říkám, že cítím hovno!” podrážděně na něj vyjede pacient. „Správně. A pak že máte takovou rýmu, že vůbec nic necítíte!”
Telefonují spolu dva hluchoněmí: „Slyšíme se?”
Proč mají slepé děti rády makové rohlíky? Protože je na každém jiná pohádka.
Po ulici jdou chromý a koktavý a ten koktavý říká: „Ddddám ti rararadu, jak nenenebudeš kkkulhat.” „To by bylo fajn,” zaraduje se chromý. „Nnno ttak mumusíš chochodit jeddddnou nnohou po obbbrubníníku a jedddnou po cecestě.” Chromý na to: „A já ti dám radu, jak nebudeš koktat.” „Tttto by bbbylo sususuper,” zaraduje se prozměnu koktal. „Ccco mmmám dědědělat?” „Drž hubu!”
Velice proslulý pražský psychiatr si dal na dveře cedulku: „Vstupte v každém případě! Máte-li nějakou starost nebo problém, poradím vám za pět set korun. Nemáte-li žádný problém, dám vám tisíc korun, když mi povíte, jak to děláte!”
Proč jsou doktoři celí v bílém? Aby nebylo poznat, když se bojí.
V domově pro tělesně postižené spolu žilo deset slepců a jeden jednooký. Ten jednou na procházce prohodil: „Říká se, že Mezi slepými jednooký král, ale já mám bohužel jen půlku hlavy, takže by mi na ní stejně nedržela koruna.”
Žena pacienta k ošetřujícímu lékaři: „To se rozumí, pane doktore, že manžela nijak nerozruším. Já budu rozumná. Já chci jen, aby napsal poslední vůli...”
„Jak se vám to stalo?” ptá se spolupacientka od shora až dolů zafačované ženy. Pacientka odpoví: „Cvičím v cirkusu na visuté hrazdě.” „Proboha,” spráskne ruce spolutrpitelka, „že se vám něco nepovedlo a vy jste sletěla z té výšky dolů!” „Přesně tak,” přitaká cirkusačka, „jenom to nebyla moje chyba.” „A čí tedy?” zajímá se zvídavá společnice. „Našeho klauna. Zapomněl hrazdu vysunout!”
„Pane, jak to, že máte na jazyku tolik třísek?” „No, víte, pane doktore, když mně se rozlila na podlahu litrovka rumu.”
Proč musí mít v kocourkovské nemocnici všichni pacienti při operaci bílý oděv? Aby chirurg věděl, jestli jim odněkud nestříká krev!
„Doktore, všichni mi nadávají, že jsem na hlavu,” dosedá na židli idiot. „Ale božínku,” pohladí se Kája Kroupa po tvářích, „tak si z toho nic nedělejte, příteli. Já jsem zase na chlapy, a taky s tím nic neudělám!”