Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
Smrt přichází jen jednou a dává se pociťovat v každou chvíli života: je horší ji tušit než ji vytrpět.
Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.
Soucítění je tva bolest v mem srdci.
Abys byl zdráv, musíš snést mnoho bolesti.
Bolest přestává dojímat, když jsme si jisti, že už ji nezměníme.
Dny bolesti se podobají lávkám. Nechceš-li, aby chvilková závrať ohrozila tvůj život, dívej se vždycky o několik kroků vpřed.
Příroda nás moudře vybavila domýšlivostí, aby nás ušetřila bolestného poznání vlastní nedokonalosti.
Soucit nás nutí spěchat bez uvažování na pomoc těm, které vidíme trpět. V přírodním stavu nahrazuje zákony, mravy i ctnost, s tou výhodou, že se nikdo nepokouší neposlechnout jeho sladký hlas.
Zemřít je právě tak přirozené jako narodit se, snad je to dokonce i stejně bolestné.
V lásce se střídá radost a bolest.
Banální zkušenost: bolest není o nic menší, když její příčina je banální.
Hlad, žízeň a bolest jsou sourozenci lásky.
Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.
Tvou bolest nářek nezhojí, jen prozradí.