Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.
Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
Bolest z lásky je pro ženu největší rozkoší.
Dny bolesti se podobají lávkám. Nechceš-li, aby chvilková závrať ohrozila tvůj život, dívej se vždycky o několik kroků vpřed.
Zemřít je právě tak přirozené jako narodit se, snad je to dokonce i stejně bolestné.
Příroda nás moudře vybavila domýšlivostí, aby nás ušetřila bolestného poznání vlastní nedokonalosti.
Soucítění je tva bolest v mem srdci.
Bolest přestává dojímat, když jsme si jisti, že už ji nezměníme.
Bolest druhých nám pomáhá nést naši vlastní.
Abys byl zdráv, musíš snést mnoho bolesti.
Soucit nás nutí spěchat bez uvažování na pomoc těm, které vidíme trpět. V přírodním stavu nahrazuje zákony, mravy i ctnost, s tou výhodou, že se nikdo nepokouší neposlechnout jeho sladký hlas.
V lásce se střídá radost a bolest.
Tvou bolest nářek nezhojí, jen prozradí.
Život není ani radování, ani bolest, ani Bůh, ani nějaké rozjímání, ale jídlo a bytí.
Banální zkušenost: bolest není o nic menší, když její příčina je banální.