Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?
V lásce se střídá radost i bolest.
Láska kvete jen v bolesti. Čím jsou vyznání milenců, ne-li výkřikem úzkosti?
Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Každou bolest jenom trpělivost vyléčí.
Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.
Smrt přichází jen jednou a dává se pociťovat v každou chvíli života: je horší ji tušit než ji vytrpět.
Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.
Nikdy nebudu dbát, aby se Emil neporanil... Snášet bolest je první předmět, kterému se má učit a který bude potřebovat nejvíce.
Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Bolest z lásky je pro ženu největší rozkoší.
Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.