Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Léčíš-li rány, je bolest na bolest vždy nejlepším lékem.
Láska kvete jen v bolesti. Čím jsou vyznání milenců, ne-li výkřikem úzkosti?
Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Všechny naše vědomosti nám dopomáhají k tomu, že umíráme daleko bolestnější smrtí než zvířata, která nic nevědí.
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Silná je láska, když prošla ohnivým křtem bolesti.
Každou bolest jenom trpělivost vyléčí.
Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.
Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.
Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Bolest přestává dojímat, když jsme si jisti, že už ji nezměníme.
Bolest z lásky je pro ženu největší rozkoší.
Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.
Smrt přichází jen jednou a dává se pociťovat v každou chvíli života: je horší ji tušit než ji vytrpět.