Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Silná je láska, když prošla ohnivým křtem bolesti.
Láska je rozkoš, ale působí bolest.
Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Každou bolest jenom trpělivost vyléčí.
Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.
Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Smrt přichází jen jednou a dává se pociťovat v každou chvíli života: je horší ji tušit než ji vytrpět.
Nikdy nebudu dbát, aby se Emil neporanil... Snášet bolest je první předmět, kterému se má učit a který bude potřebovat nejvíce.
Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.
Radosti jsou naše křídla, bolesti naše ostruhy.
Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.