Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.
Láska je rozkoš, ale působí bolest.
Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?
Musíme umět odpouštět a netrvat v nepřátelství a v nevlídném smýšlení, které druhému činí bolest a nám brání v požitku ze sebe samých.
Prázdná je řeč toho filosofa, který neléčí žádnou lidskou bolest.Neboť jako by nebyl žádný užitek z lékařství, kdyby nevyhánělo z těla nemoci, tak není žádný užitek z filosofie, jestliže nezapuzuje bolest duše.
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Každou bolest jenom trpělivost vyléčí.
Radosti jsou naše křídla, bolesti naše ostruhy.
Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.
Nikdy nebudu dbát, aby se Emil neporanil... Snášet bolest je první předmět, kterému se má učit a který bude potřebovat nejvíce.
Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Smrt přichází jen jednou a dává se pociťovat v každou chvíli života: je horší ji tušit než ji vytrpět.