Prostřednost básníkům trpět nebude nikdo z bohů či lidí.
Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
Láska je rozkoš, ale působí bolest.
Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Musíme umět odpouštět a netrvat v nepřátelství a v nevlídném smýšlení, které druhému činí bolest a nám brání v požitku ze sebe samých.
Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?
Každou bolest jenom trpělivost vyléčí.
Radosti jsou naše křídla, bolesti naše ostruhy.
Prázdná je řeč toho filosofa, který neléčí žádnou lidskou bolest.Neboť jako by nebyl žádný užitek z lékařství, kdyby nevyhánělo z těla nemoci, tak není žádný užitek z filosofie, jestliže nezapuzuje bolest duše.
Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Bolest z lásky je pro ženu největší rozkoší.
Nikdy nebudu dbát, aby se Emil neporanil... Snášet bolest je první předmět, kterému se má učit a který bude potřebovat nejvíce.