Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
Kdo pokládá svůj osud za těžký, ať se podívá na jiné, aby se naučil trpět.
Prázdná je řeč toho filosofa, který neléčí žádnou lidskou bolest.Neboť jako by nebyl žádný užitek z lékařství, kdyby nevyhánělo z těla nemoci, tak není žádný užitek z filosofie, jestliže nezapuzuje bolest duše.
Co je štěstí? Talíř polévky, místo na spaní a žádné bolesti. Není to samo o sobě dost?
Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Musíme umět odpouštět a netrvat v nepřátelství a v nevlídném smýšlení, které druhému činí bolest a nám brání v požitku ze sebe samých.
Každou bolest jenom trpělivost vyléčí.
Silná je láska, když prošla ohnivým křtem bolesti.
Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné podobě.
Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše musíme usilovat o to, abychom stáli za poznání.
Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Radosti jsou naše křídla, bolesti naše ostruhy.
Nikdy nebudu dbát, aby se Emil neporanil... Snášet bolest je první předmět, kterému se má učit a který bude potřebovat nejvíce.
Bolest z lásky je pro ženu největší rozkoší.