Přátelství zdvojnásobuje radosti a na polovinu zmenšuje bolest.
Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout.
Zvyk krotí divokou bolest.
Duševní bolest dokáže přinejmenším tak oslabit jako bolest fyzická. Málokomu z nás se v životě podaří této bolesti uniknout. Nelze se jí vyhnout. Dá se s ní jedině určitým způsobem zacházet. Odpuštění je často hlavním, ne-li jediným únikem z bolestné situace.
Prostřednost básníkům trpět nebude nikdo z bohů či lidí.
Nejbolestnější je vedle někoho sedět, jen tak se ho letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích, ale vědět, že ho nikdy nemužeme mít ...
Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinnen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.
Milovat znamená trpět, ale nemilovat znamená zemřít.
Přátelství znásobuje štěstí a zeslabuje bolest, když se rozdělíme o jedno i druhé.
Toužíme po lásce a po rozkoši - a shledáváme se s bolestí.
Srdce jediného člověka je tak veselé, že je s to obsáhnout bolest všech lidí.
Počátek naší bolesti často se v radostech skrývá.
Nemáš-li trpět, musíš být činný. Kdykoli budeš moci zničit svou nudu nebo své utrpení činností, učiň tak bez rozmyšlení.
Po špičkách se má chodit kolem mládí, neboť tam, kde je skutečné, krásného života schopné mládí, tam se stále leží v bolestech. Po špičkách chodit, a ne řinčet řetězy!
Přítel je ten, kdo se spoluraduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, ale pouze kvůli němu.