Cit se tedy mění - a odsud spory. Otcové a děti si vždycky trochu nerozumějí.
První polovinu života nám znepříjemňují rodiče, druhou děti.
Nezlobte se na své děti! Děti se nejprve rodí jako důsledek vašich hloupostí, a teprve pak se stávají příčinou vašeho neštěstí.
Kdo miluje své děti, nemůže mít to srdce, aby je i vychovával.
Zlatý věk je tam, kde jsou děti.
Dítě je jediná bytost, na níž žena může přenést své žárlivé požadavky, aby milovala a byla milována.
Člověk se učí stále a stále se mění, proto také není tolik nesmyslu, mnoho-li se zdá, ve větě, že děti vychovávají sobě rodiče své.
Láska je stav duše. Něco jiného je, když člověk vzplane poprvé, jinak ji vidí táta a máma s dětmi a jinak staří lidé v takzvaném prázdném bytě. Láska je slovo a slova jsou ošidná.
Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.
Docela poctivě to každý myslí nakonec jen sám se sebou a nanejvýš se svým dítětem.
Žena je hádanka a dítě rozuzlením.
Lidé mají děti, aby jejich prostřednictvím napravili své chyby, které nadělali.
Skromný muž je ten, který nepije, nekouří a i své děti si vyžení.
Každé hrající si dítě si počíná jako básník, když si vytváří jakýsi vlastní svět, nebo přesněji řečeno, když dává věcem svého světa nový, jemu vyhovující řád.
Nejlépe vychované děti jsou takové, jež poznaly rodiče, jací jsou. První povinností rodičů není v žádném případě pokrytectví.