Smutek je ve skutečnosti založen na tom, že čestně a bez podvodů odráží čistě lidským způsobem, jaké je být dítětem.
S malými dětmi je to jako s intelektuály: když dělají rámus, je to špatné, když jsou zticha, je to podezřelé.
Znáte nejjistější prostředek, jak učinit dítě nešťastným? Přivykněte je tomu, aby dosáhlo všeho... Vaše dítě by nemělo dostat nic jen proto, že to chce, nýbrž jen proto, že to potřebuje.
Není krásné být dítětem, je krásné myslit na dobu, kdy jsme byli dětmi.
Skromný muž je ten, který nepije, nekouří a i své děti si vyžení.
Každé hrající si dítě si počíná jako básník, když si vytváří jakýsi vlastní svět, nebo přesněji řečeno, když dává věcem svého světa nový, jemu vyhovující řád.
Matka vždy miluje dítě víc než otec. Ví, že je její. On se to jen domnívá.
Děti prohlédnou rodiče lépe než rodiče je.
Sklon k pohodlnosti je pro člověka horší než všechny svízele života. Je proto důležité učit dítě již od mládí pracovat.
Žena je hádankou, dítě jejím rozluštěním.
V době, kdy si můžeme dovolit mít děti, míváme už vnuky.
První polovinu života nám znepříjemňují rodiče, druhou děti.
Žena, čekající na svého milence, je nedočkavější než ta, která čeká na své první dítě.
Nejdřív máme děti na rukou, potom na klíně a nakonec na krku.
Člověk se učí stále a stále se mění, proto také není tolik nesmyslu, mnoho-li se zdá, ve větě, že děti vychovávají sobě rodiče své.