Po českém obědě jest seděti a tupě zírati.
Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.
Rodina, domácnost a děti nabízejí muži ráj, kde může denně vidět boha s anděly při jejich díle.
Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.
Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.
Ženu napomínej v nepřítomnosti dětí, děti v nepřítomnosti cizích.
Dítě, na jehož natažené ruce se často odpoví odmítnutím, může navždy ztratit schopnost projevovat svou něžnost a vycházet vstříc.
Svět dítěte je plný nevinnosti a čistoty, ale postupně vykročíme na cestu, dlážděnou lží a proradností, a když dozrajeme, jsme staří - nejen tělesně, ale i duševně.
Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměly rodiče. To proto, že někteří rodiče se chovají tak, jako by neměli děti.
Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.
Ženy jsme milovali, dokud si to zasloužily. Děti budeme milovat, až si to zaslouží. Momentálně jsme volní a bez závazků.
Žena, čekající na svého milence, je nedočkavější než ta, která čeká na své první dítě.
Mládí je něco kouzelného. Jaká ostuda že se jím plýtvá pro děti.
Nejdřív máme děti na rukou, potom na klíně a nakonec na krku.
Ctnost - to znamená tiše seděti v močálu.