Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.
Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.
Děti prohlédnou rodiče lépe než rodiče je.
Generace za generací musí začínat od začátku a poznávat svět znovu. Svět se mění tak rychle, že děti se nemohou učit od svých rodičů nebo rodiče od svých dětí. Generace jsou jak cizí kameny ztroskotané v čase.
Děti je třeba vychovávat k lásce k lidem a ne k sobě samému. A proto samotní rodiče musí mít rádi lidi.
Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.
Děti jsou v ideálním věku tehdy, jsou-li již příliš staré na to, aby celé noci proplakaly, a ještě příliš mladé na to, aby celé noci proflámovaly.
O lásku nebudu prosit nikoho, ani své vlastní dítě ne.
Rodiče odpouštějí svým dětem velmi neradi ty chyby, které jim sami vštípili.
V prvním dítěti ženy pokračuje její poslední panenka.
Starosti jsou jako naše děti - za pečlivého ošetřování zdárně rostou.
Štěstí a absurdno jsou děti stejné země.
Šťastné jsou pouze děti, ale ani ty ne nadlouho.
I vodu pij opatrně, dívá-li se na tebe dítě.
Ženy jsme milovali, dokud si to zasloužily. Děti budeme milovat, až si to zaslouží. Momentálně jsme volní a bez závazků.