Řeč je milované nevlastní dítě myšlení.
Jací jsme my, takové jsou naše děti.
Šťastné jsou pouze děti, ale ani ty ne nadlouho.
I vodu pij opatrně, dívá-li se na tebe dítě.
Láska je dítětem iluze a matkou deziluze.
Nedůvěřuji svým dětem, když se smějí mým vtipům.
Že mlčení je síla a mluvení slabost, to je vidět i z toho, že starci a děti rádi mluví.
Žárlivost je buď hloupé dítě v člověku nebo onemocnění duše nevědomostí.
Dědičnost je to, na co věříme, když máme inteligentní dítě.
Ženu napomínej v nepřítomnosti dětí, děti v nepřítomnosti cizích.
Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.
Nezáleží na tom, kam schováš své erotické časopisy, tvé děti je vždy najdou.
Generace za generací musí začínat od začátku a poznávat svět znovu. Svět se mění tak rychle, že děti se nemohou učit od svých rodičů nebo rodiče od svých dětí. Generace jsou jak cizí kameny ztroskotané v čase.
Rodiče jsou kosti, na nichž si děti brousí zuby.
Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.