Tchyně je žena, která dává svou krásnou a hodnou dceru hnusnému a odpornému mužskému, aby spolu zplodili nejkrásnější děti na světě.
Zprvu děti své rodiče milují. Později je začnou odsuzovat. Ale jen málokdy jim odpouštějí.
Děti pak našich dětí, a ty, které ony zas zplodí.
Děti neznají ani minulost, ani budoucnost a - co nám dospělým se stává zřídka - užívají přítomnost.
Dítě považuje to, po čem prudce touží, za něco, co mu patří.
Muž se nevybírá ženu, ale žena si vybírá muže. Aby vybrala nejlepšího otce svým dětem, má žena znát, v čem záleží dobro a zlo. A tomu by se měly ženy především učit.
Humor není smáti se, ale lépe věděti.
Hýčkejte své vize a své sny, jako by to byly děti vaší duše, náznaky cílů, kterých nakonec dosáhnete.
Starejte se o své děti, je jedno, že zlobí. Starejte se o své děti a milujte je! Protože nic není jisté.
Děti - živé květiny země.
Dítě si zaslouží největší ohleduplnost.
Když už bijete děti, bijte je jen tak, protože každý jiný důvod je hloupější.
Největší láska je k sobě, pak k dětem a až na třetím místě k životnímu partnerovi. Pokud se týká lásky k bližnímu, ta je až na posledním místě.
Člověk se učí stále a stále se mění, proto také není tolik nesmyslu, mnoho-li se zdá, ve větě, že děti vychovávají sobě rodiče své.
Děti rozumění svým rodičům právě tak málo jako rodiče svým dětem.