Hrdina je člověk, který dá život za to, aby kantoři na jeho příkladě učili děti, že mají poslouchat.
Nejprve se milujeme, a pak nastane čas, že se už nemilujeme. A mezitím se přehradíme dětmi a žijeme si každý ve své části manželství.
Rodiče po celý život přehlížejí bezstarostnost svých dětí. Děti přehlížejí panovačnost svých rodičů. Milenci přivírají oči nad oboustrannými nedostatky a slabostmi. Činíme tak proto, že své protějšky milujeme a víme, že ani my nejsme dokonalí.
Docela poctivě to každý myslí nakonec jen sám se sebou a nanejvýš se svým dítětem.
Jedině děti vědí co hledají.
Darování rodičům: Budete-li bít své děti, budou ony bít vaše vnuky.
Hýčkejte své vize a své sny, jako by to byly děti vaší duše, náznaky cílů, kterých nakonec dosáhnete.
Mnoho cukru dítěti zkazí zuby muže.
Naneštěstí je pro přetížené učitele takřka nemožné zachovat si instinktivní náklonnost k dětem| postupně k nim nabudou tytéž pocity jako cukrářský učeň ke kremrolím.
Největší láska je k sobě, pak k dětem a až na třetím místě k životnímu partnerovi. Pokud se týká lásky k bližnímu, ta je až na posledním místě.
Dědičnost je to, v co věříme, když máme inteligentní děti.
Pohodlí činní z lidí děti, obtíže činní z nich muže.
Když dobře vychováme děti, musíme se smířit s tím, že se bez nás obejdou.
Mladé dívky si musí ještě před provdáním ověřit, mohou-li mít děti. A pokud zjistí, že ano, pak v manželství musí dbát na to, aby je neměly.
Děti jsou nyní tyrany, nikoli služebníky svých domovů.