Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.
Kdo žije nadějí, umírá hlady.
Jsme stvořeni k pouhému jídlu?
Rozdíl mezi manželkou a milenkou se projeví při vašem příchodu. Manželka nabídne jídlo.
Láska se podobá hladu a žízni, ale nedá se nikdy ukojit.
Lenoch se potí při jídle a mrzne při práci.
Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.
Hladový nepohrdne ničím.
Polovina nesnází s trávením je ze špatného jídla, a polovina z dobrého.
Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!
Jaké štěstí mít chuť k jídlu, máme-li naději na dobrý oběd!
Život se všemi svými starostmi a hrůzami není konec konců nic tak velkého, nýbrž pouhá bublina na hladině řeky, něco s čím si člověk může pohazovat a hrát.
Chci najít takové jídlo, po kterém dostanu žlučníkový záchvat hned, a ne ve tři hodiny ráno.
Kde táboří vojska, rodí se trní a hloží, po velkých bojích následují hladová léta... Není většího neštěstí než lehkovážně útočit. Proto: kde se dvě vojska válečně střetají, vítězí ti, kdo bojují s těžkým srdcem.
Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.