Kdo žije nadějí, umírá hlady.
Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.
Rozdíl mezi manželkou a milenkou se projeví při vašem příchodu. Manželka nabídne jídlo.
Jsme stvořeni k pouhému jídlu?
Láska se podobá hladu a žízni, ale nedá se nikdy ukojit.
Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.
Hladový nepohrdne ničím.
Lenoch se potí při jídle a mrzne při práci.
Chci najít takové jídlo, po kterém dostanu žlučníkový záchvat hned, a ne ve tři hodiny ráno.
Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!
Polovina nesnází s trávením je ze špatného jídla, a polovina z dobrého.
Jaké štěstí mít chuť k jídlu, máme-li naději na dobrý oběd!
Život se všemi svými starostmi a hrůzami není konec konců nic tak velkého, nýbrž pouhá bublina na hladině řeky, něco s čím si člověk může pohazovat a hrát.
Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.
Ze všech tvorů jen člověk pije, ač nemá žízeň, jí, ač je bez hladu, mluví, ač nemá co říci.