Kdo žije nadějí, umírá hlady.
Rozdíl mezi manželkou a milenkou se projeví při vašem příchodu. Manželka nabídne jídlo.
Láska se podobá hladu a žízni, ale nedá se nikdy ukojit.
Jsme stvořeni k pouhému jídlu?
Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.
Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.
Chci najít takové jídlo, po kterém dostanu žlučníkový záchvat hned, a ne ve tři hodiny ráno.
Hladový nepohrdne ničím.
Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!
Polovina nesnází s trávením je ze špatného jídla, a polovina z dobrého.
Každá nešťastná láska zčeří v člověku hladinu jeho duše jako kámen hozený do vody.
Nadměrné jídlo překáží bystrosti ducha.
Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.
Dům si postavil s věží a pes mu chcípá hlady.
Necháš-li vzpurnou ženu láskou hladovět, zkrotne a chopí se s povděkem každého muže, jen aby nesešla z tohoto světa jako ctnostná panna.