Kdo žije nadějí, umírá hlady.
Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.
Rozdíl mezi manželkou a milenkou se projeví při vašem příchodu. Manželka nabídne jídlo.
Láska se podobá hladu a žízni, ale nedá se nikdy ukojit.
Jsme stvořeni k pouhému jídlu?
Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.
Lenoch se potí při jídle a mrzne při práci.
Hladový nepohrdne ničím.
Chci najít takové jídlo, po kterém dostanu žlučníkový záchvat hned, a ne ve tři hodiny ráno.
Život se všemi svými starostmi a hrůzami není konec konců nic tak velkého, nýbrž pouhá bublina na hladině řeky, něco s čím si člověk může pohazovat a hrát.
Polovina nesnází s trávením je ze špatného jídla, a polovina z dobrého.
Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!
Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.
Každá nešťastná láska zčeří v člověku hladinu jeho duše jako kámen hozený do vody.
Ze všech tvorů jen člověk pije, ač nemá žízeň, jí, ač je bez hladu, mluví, ač nemá co říci.