Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.
Kdo žije nadějí, umírá hlady.
Rozdíl mezi manželkou a milenkou se projeví při vašem příchodu. Manželka nabídne jídlo.
Jsme stvořeni k pouhému jídlu?
Láska se podobá hladu a žízni, ale nedá se nikdy ukojit.
Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.
Lenoch se potí při jídle a mrzne při práci.
Hladový nepohrdne ničím.
Polovina nesnází s trávením je ze špatného jídla, a polovina z dobrého.
Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!
Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.
Chci najít takové jídlo, po kterém dostanu žlučníkový záchvat hned, a ne ve tři hodiny ráno.
Kde táboří vojska, rodí se trní a hloží, po velkých bojích následují hladová léta... Není většího neštěstí než lehkovážně útočit. Proto: kde se dvě vojska válečně střetají, vítězí ti, kdo bojují s těžkým srdcem.
Jaké štěstí mít chuť k jídlu, máme-li naději na dobrý oběd!
Život se všemi svými starostmi a hrůzami není konec konců nic tak velkého, nýbrž pouhá bublina na hladině řeky, něco s čím si člověk může pohazovat a hrát.