Kdo žije nadějí, umírá hlady.
Rozdíl mezi manželkou a milenkou se projeví při vašem příchodu. Manželka nabídne jídlo.
Láska se podobá hladu a žízni, ale nedá se nikdy ukojit.
Jsme stvořeni k pouhému jídlu?
Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.
Chci najít takové jídlo, po kterém dostanu žlučníkový záchvat hned, a ne ve tři hodiny ráno.
Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.
Necháš-li vzpurnou ženu láskou hladovět, zkrotne a chopí se s povděkem každého muže, jen aby nesešla z tohoto světa jako ctnostná panna.
Hladový nepohrdne ničím.
Polovina nesnází s trávením je ze špatného jídla, a polovina z dobrého.
Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!
Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.
Každá nešťastná láska zčeří v člověku hladinu jeho duše jako kámen hozený do vody.
Dům si postavil s věží a pes mu chcípá hlady.
Kde táboří vojska, rodí se trní a hloží, po velkých bojích následují hladová léta... Není většího neštěstí než lehkovážně útočit. Proto: kde se dvě vojska válečně střetají, vítězí ti, kdo bojují s těžkým srdcem.