I když vezmeme v úvahu lidskou hloupost, přece jen lidé vědí hodně.
Lidská hloupost je všudypřítomná a je jako zemětřesení. Vlastně je horší, neboť zemětřesení vždycky pomine.
Muž je - z vrozené hlouposti - specialista, že je - nevím, z které vrozené nectnosti - duch univerzální, všestranný a plný podivuhodných zájmů.
Každý hlupák dovede hájit své omyly. Když však své chyby uznáte, cítíte se povzneseni a máte velikánskou radost.
Je nebezpečné být upřímný, nejste-li zároveň též hloupý.
Dialektika života učí, že není vždy rozumné jednat rozumně. To ale není omluva pro hloupost.
K hlouposti patří, že cizí chyby vidí, na své zapomíná.
Předsudek proti knižním vědomostem povstal z pozorování hlouposti lidí, kteří pouze četli.
Opilý se z toho vyspí, hlupák ne.
Hlupák, když udělá chybu, pak vždycky vysvětluje, že to bylo jeho povinností.
Moudrým je i ten, kdo dovede být hloupým, když je toho zapotřebí.
Duchaplní lidé by byli často osamělí bez hlupáků, kteří jsou na ně pyšní.
Satirik je hlupák, který na slona líčí past na myši.
Nic není tak nebezpečné jako hloupý přítel. To už je lépe mít moudrého nepřítele.
Předstírat na správném místě hloupost, je velice moudré.