Mít ve všem pravdu je spolehlivý znak hlouposti.
Když hlupák dělá něco, za co se stydí, vždycky prohlašuje, žeje to jeho povinnost.
Je někdy moudré dělat hlouposti.
Hloupost je nejen dědičná, ale bohužel taky nakažlivá.
Zkušenost: moudrost, dík které v hlouposti, jíž se dopustíme, poznáváme protivnou starou známou.
Není trapnější hloupost, než dutý zvuk krásných a vznešených slov, která však postrádají myšlenku a znalost.
Být na obtíž je úlohou hlupáka. Jemný člověk vycítí, zda je vhod či ne a umí zmizet v okamžiku, který ještě předchází onomu, kdy se stane zbytečným.
Hlupák je ten, kdo nemá ani tolik ducha, aby byl marnivcem.
Ti, kdo se chtějí zdát hloupým vzdělaní, jsou vzdělanými považováni za hloupé.
Pro hlupáka není nic lepšího než mlčet, Ale kdyby to věděl, nebyl by už hlupák.
Trapná je řeč hlupákova, jenž udílí rady, jako vášeň nešťastnice, které chybí vnady.
Člověk se uchází o pochvalu obecenstva, jehož velká část se skládá z hlupáků. Je v tom kus směšného a ironického protikladu.
Sláva?... To znamená být hlupákem.
K hlouposti patří, že cizí chyby vidí, na své zapomíná.
Každý z nás někdy říká hlouposti. Nesnesitelné jsou jen hlouposti slavnostně vyhlašované.