Hlupák vstoupil na most – hned je v řece poplach.
Náhoda nám prostě spočítá všechny naše hlouposti.
U hlupáků jazyk předhání myšlenku.
Chybu může udělat každý, ale jen hlupák udělá tutéž chybu podruhé.
Hlupák je každý, kdo myslí jinak než my.
A přece je to krásné, když si člověk zavzpomíná, jak byl hloupý v mládí.
Rozdávat rady je zbytečné, moudrý i hloupý je svorně odmítnou.
Sláva?... To znamená být hlupákem.
Tajemství zachovat si veselou mysl je v umění neznepokojovat se hloupostmi a v tom - vážit si i malinkatých nahodilých radostí.
Být na obtíž je úlohou hlupáka. Jemný člověk vycítí, zda je vhod či ne a umí zmizet v okamžiku, který ještě předchází onomu, kdy se stane zbytečným.
Stáří před hloupostí nechrání.
Jen bohatí si mohou dovolit být hloupými.
Jen hlupák se domnívá, že štěstí pochází z vnějšku, z předmětu; štěstí nebo neštěstí přichází pouze z našeho nitra.
Hlupák je ten, kdo nemá ani tolik ducha, aby byl marnivcem.
Satira málokdy dokáže napravit. Proto nechť není pouze úsměvná, ale i sžíravá, aby hlupáky, které nemůže polepšit, aspoň poleptala.