Zkušenost: moudrost, dík které v hlouposti, jíž se dopustíme, poznáváme protivnou starou známou.
Ženská hloupost má často jen krok k chytrosti.
Stejně směšná by byla krásná žena, která by se měla za ošklivou, jako duchaplný člověk, kdyby se měl za hlupáka. Přílišná skromnost - vlastně chyba opravdu vzácná - je jakýmsi nevděkem vůči přírodě.
Trapná je řeč hlupákova, jenž udílí rady, jako vášeň nešťastnice, které chybí vnady.
Být na obtíž je úlohou hlupáka. Jemný člověk vycítí, zda je vhod či ne a umí zmizet v okamžiku, který ještě předchází onomu, kdy se stane zbytečným.
Hlupák je ten, kdo nemá ani tolik ducha, aby byl marnivcem.
Satira málokdy dokáže napravit. Proto nechť není pouze úsměvná, ale i sžíravá, aby hlupáky, které nemůže polepšit, aspoň poleptala.
U hlupáků jazyk předhání myšlenku.
Bezstarostné dospívání je u člověka předznamení hlouposti.
Je někdy moudré dělat hlouposti.
Odejít na onen svět je velká hloupost, když se na tomto světě můžeme mít dobře.
Nemoc mívá zpočátku jen těžce rozeznatelné příznaky, ale dá se léčit. Když už příznaky pozná každý hlupák, bývá na léčení pozdě.
Jen hlupák se domnívá, že štěstí pochází z vnějšku, z předmětu; štěstí nebo neštěstí přichází pouze z našeho nitra.
Tajemství zachovat si veselou mysl je v umění neznepokojovat se hloupostmi a v tom - vážit si i malinkatých nahodilých radostí.
Před zlomyslným se můžeme míti na pozoru, před hloupým však ne. Zlomyslnost možno trestati, nikoli však hloupost.