Králi neapolský, jděte se podívat, je-li už prostřeno k obědu!
Domácí obědy jsou levné, nepočítáme-li náklady na manželství.
Chtěl bych se smát s moudrými a jíst s bohatými.
Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce.
Svoboda? Dá se to jíst?
Lidé se nás ptají na tajemství našeho dlouhého manželství. Uděláme si dvakrát týdně čas na večeři v restaurantu při svících, s jemnou hudbou a tancem. Ona v úterý, a já v pátek.
Desatero Václava Klause: Nejíst, nepít, nekouřit, netopit, nesvítit, nejezdit, nenadávat, nekritizovat, nestávkovat a usmívat se.
Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce.
Statistika nám říká, že už teď je na světě víc lidí, než je potřeba k přenesení i toho nejtěžšího piána. Pokud neučiníme přítrž rozmnožování, nebude v roce 2000 už kde servírovat večeři, ledaže budeme ochotni prostírat na hlavách cizích lidí. Pak se ti lidé nebudou smět pohnout hodinu, než se najíte.
Je třeba jíst, abys žil, a ne žít, abys jedl.
Nejkrásnější slova ženy: 'Oběd je na stole!'.
Nepochybuji o tom, že je osudem lidského plemene, aby při svém postupném vývoji přestal jíst zvířata.
Manželství je spravedlivé zařízení. Žena musí denně vařit a muž to musí denně jíst.
Pozvání na oběd, je-li jednou přijato, je posvátný závazek. Umřete-li před jeho podáváním, musí vás zastoupit váš právník.
Kdo chce jíst jádro z ořechu, musí ořech rozlousknout.