Králi neapolský, jděte se podívat, je-li už prostřeno k obědu!
Domácí obědy jsou levné, nepočítáme-li náklady na manželství.
Střídmost je buď láska k vlastnímu zdraví, nebo neschopnost se pořádně najíst.
Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce.
Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce.
Je třeba jíst, abys žil, a ne žít, abys jedl.
Nepochybuji o tom, že je osudem lidského plemene, aby při svém postupném vývoji přestal jíst zvířata.
Nejkrásnější slova ženy: 'Oběd je na stole!'.
Manželství je spravedlivé zařízení. Žena musí denně vařit a muž to musí denně jíst.
Lidé se nás ptají na tajemství našeho dlouhého manželství. Uděláme si dvakrát týdně čas na večeři v restaurantu při svících, s jemnou hudbou a tancem. Ona v úterý, a já v pátek.
Svoboda? Dá se to jíst?
Desatero Václava Klause: Nejíst, nepít, nekouřit, netopit, nesvítit, nejezdit, nenadávat, nekritizovat, nestávkovat a usmívat se.
Statistika nám říká, že už teď je na světě víc lidí, než je potřeba k přenesení i toho nejtěžšího piána. Pokud neučiníme přítrž rozmnožování, nebude v roce 2000 už kde servírovat večeři, ledaže budeme ochotni prostírat na hlavách cizích lidí. Pak se ti lidé nebudou smět pohnout hodinu, než se najíte.
Kdo chce jíst jádro z ořechu, musí ořech rozlousknout.
Pozvání na oběd, je-li jednou přijato, je posvátný závazek. Umřete-li před jeho podáváním, musí vás zastoupit váš právník.