Desatero Václava Klause: Nejíst, nepít, nekouřit, netopit, nesvítit, nejezdit, nenadávat, nekritizovat, nestávkovat a usmívat se.
Nejkrásnější slova ženy: 'Oběd je na stole!'.
Pozvání na oběd, je-li jednou přijato, je posvátný závazek. Umřete-li před jeho podáváním, musí vás zastoupit váš právník.
Nepochybuji o tom, že je osudem lidského plemene, aby při svém postupném vývoji přestal jíst zvířata.
Nezacházej v ničem do extrému. Chceš-li jíst večer velmi pozdě, riskuješ, že budeš jíst až druhý den ráno.
Zařízne-li chudý k obědu slepici, je nemocný on, nebo ta slípka.
Naděje je dobrou snídaní, ale ne večeří.
Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři dej svému nepříteli.
Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.
Po obědě - zdřímni vsedě, po večeři otři knír - a na špacír!
Jediný způsob, jak si uchovati zdraví, je jíst, co nechceš, pít, co nemáš rád a dělat, co se ti nelíbí.
Snaha udržet si zdraví: nejíst do sytosti, nebát se námahy.
Přidáte-li k jakékoli večeři nudle, získáte libovolné množství porcí.
Chceš zvítězit v olympijských hrách? Ale uvaž! … Musíš dbát kázně, jíst podle přísných předpisů, cvičit v horku, v mrazu, leckdy si vymknout ruku a vyvrtnout kotník … a po-tom po všem - podlehnout.
Jídlo, které necháváme, jde lépe k duhu než to, které sníme.