Desatero Václava Klause: Nejíst, nepít, nekouřit, netopit, nesvítit, nejezdit, nenadávat, nekritizovat, nestávkovat a usmívat se.
Lásky některých lidí jsou pouhé následky dobrých večeří.
Naděje je dobrou snídaní, ale ne večeří.
Pozvání na oběd, je-li jednou přijato, je posvátný závazek. Umřete-li před jeho podáváním, musí vás zastoupit váš právník.
Nezacházej v ničem do extrému. Chceš-li jíst večer velmi pozdě, riskuješ, že budeš jíst až druhý den ráno.
Zařízne-li chudý k obědu slepici, je nemocný on, nebo ta slípka.
Nepochybuji o tom, že je osudem lidského plemene, aby při svém postupném vývoji přestal jíst zvířata.
Po obědě - zdřímni vsedě, po večeři otři knír - a na špacír!
Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři dej svému nepříteli.
Přidáte-li k jakékoli večeři nudle, získáte libovolné množství porcí.
Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.
Snaha udržet si zdraví: nejíst do sytosti, nebát se námahy.
Jediný způsob, jak si uchovati zdraví, je jíst, co nechceš, pít, co nemáš rád a dělat, co se ti nelíbí.
O cizím neštěstí až po obědě.
Chceš zvítězit v olympijských hrách? Ale uvaž! … Musíš dbát kázně, jíst podle přísných předpisů, cvičit v horku, v mrazu, leckdy si vymknout ruku a vyvrtnout kotník … a po-tom po všem - podlehnout.