Králi neapolský, jděte se podívat, je-li už prostřeno k obědu!
Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce.
Lidé se nás ptají na tajemství našeho dlouhého manželství. Uděláme si dvakrát týdně čas na večeři v restaurantu při svících, s jemnou hudbou a tancem. Ona v úterý, a já v pátek.
Amerika se již stala zemí úplně zledovatělou, všechno je tam zmražené. Když chcete něco jíst, musíte to předem rozmrazit. I ženy jsou tam stejné - musíte je rozmrazit aspoň den před zamýšleným flirtem.
Svoboda? Dá se to jíst?
Kdo chce jíst jádro z ořechu, musí ořech rozlousknout.
Sám sis to namíchal, sám musíš všechno vyjíst.
Je třeba jíst, abys žil, a ne žít, abys jedl.
Střídmost je buď láska k vlastnímu zdraví, nebo neschopnost se pořádně najíst.
Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce.
Manželství je spravedlivé zařízení. Žena musí denně vařit a muž to musí denně jíst.
Diogenes večeřel čočku s chlebem. Viděl ho Aristippos, filozof, který si žil pohodlně díky tomu, že lichotil králi. Aristippos řekl: Kdyby ses naučil podbízet se králi, nemusel by ses živit čočkou. Diogenes odpověděl: Nauč se živit se čočkou a nebudeš muset věnovat takovou péči králi.
Se lží můžeš sedět u oběda, u večeře už ne.
Statistika nám říká, že už teď je na světě víc lidí, než je potřeba k přenesení i toho nejtěžšího piána. Pokud neučiníme přítrž rozmnožování, nebude v roce 2000 už kde servírovat večeři, ledaže budeme ochotni prostírat na hlavách cizích lidí. Pak se ti lidé nebudou smět pohnout hodinu, než se najíte.
Lásky některých lidí jsou pouhé následky dobrých večeří.