Člověk si nemůže dovolit býti jiným před obědem a jiným po obědě. Nesmí připustit, aby čas nebo jeho útroby a účet v bance určovaly jeho životní filozofii. Musí si vytvořit svůj mravní rámec, který zajistí stálost jeho osobnosti.
Nemluv o tom, jak se má jíst, ale jez, jak se sluší.
Chceš zvítězit v olympijských hrách? Ale uvaž! … Musíš dbát kázně, jíst podle přísných předpisů, cvičit v horku, v mrazu, leckdy si vymknout ruku a vyvrtnout kotník … a po-tom po všem - podlehnout.
Kdo chce hodně jíst, nemůže spát.
Jídlo, které necháváme, jde lépe k duhu než to, které sníme.
O cizím neštěstí až po obědě.
Po dobrém obědě lze odpustit každému, i vlastním příbuzným.
Tak jako nemáš jíst jen pro chuť, tak nesmíš číst jen pro zábavu.
Film je dobrý tehdy, stojí-li za vstupenky, večeři a poplatek za hlídání dětí.
Srdce je malá věc, ale žádá si velké věci. Ono samo nepostačilo by kotěti na oběd, a přece mu celý svět není dost.
Je slabou útěchou vědět, že ten, kdo nám servíroval špatnou snídani nebo nás uctil levným vínem, vede zcela bezúhonný život. Ani nejvyšší ctnosti nás neodškodní za studené předkrmy.
Vkus se tříbí věkem. Před čtyřiceti lety se mi stávalo, že jsem se vdala za muže, které bych dnes nepozvala ani na oběd.
Jestli spíš do oběda, nezlob se na souseda, že vstává v době ranní a nezve tě na snídani.
Kdo chce v Anglii dobře jíst, musí třikrát denně snídat.
Abys prospal noc lehce, musíš večeřet krátce. – Ut sis nocte levis, sit tibi cena brevis.