Když je člověk zamilovaný, začíná vždycky tím, že podvádí sebe, a končí tím, že podvádí ostatní. Svět tomu říká romantická láska.
Láska je nejvyšší projev sobectví. Nemiluje své partnery, ale jejich schopnosti milovat nás.
Mezi rozmarem a láskou na celý život je jen jediný rozdíl: že rozmar trvá o trochu déle.
Manželství vysává z lásky většinu milostného elánu.
Šťastím je iba láska. A láskou šťastie.
Každé noci je škoda, která nebyla zasvěcena lásce.
V manželství je třeba lásku spojovat s přátelstvím.
Je zajímavé, že to nejprimitivnější a nejjednodušší v lásce je to nejúspěšnější.
Láska umí najít vchod nejen do srdce otevřeného, nýbrž i do srdce dobře opevněného, není-li dosti bdělá.
Láska muži zabírá pouze část jeho lidského bytí. Láska ženě zabírá celou její existenci.
I velká láska vyžaduje odpočinout si jeden od druhého.
Láska nejsou jen námluvy, ale také střetávání rozdílností; v tom případě by měla mít vždy charakter sportovního zápolení.
Láska je tak málo nebezpečná, jako lžíce kyseliny sírové na lačný žaludek.
Laciné výdobytky lásky snižují její city na úroveň lhostejnosti a přes nesnášenlivost až k odporu.
Všechny bytosti, které milují, myjí osudovou krásu, krásu trvání, krásu prvku.