Láska je tak málo nebezpečná, jako lžíce kyseliny sírové na lačný žaludek.
Všechny bytosti, které milují, myjí osudovou krásu, krásu trvání, krásu prvku.
Násilí může být výrazem lásky, lhostejnost nikdy.
Bytost, kterou milujeme, je pro nás vždy světlem v temnotách, je to tvář plná světla.
Jakmile ti žena, která tě opouští, řekne: "Nebudeme se již milovat, ale zůstaneme přáteli", pak je to jenom jakási záminka s cílem, aby se vše zase vrátilo časem do původního stavu.
Ten nejhorší druh neřesti, jehož se lze v lásce dopustit, je deklarovat city na úroveň rozumu.
Nenajde se na světě země, kde by láska nedělala z milenců básníky.
Berte si tolik lásky, kolik si střídmý člověk bere vína. Nestaňte se opilcem.
Národové chtějí, stejně jako ženy, aby ten, kdo jim vládne, byl silný a jejich láska není možná bez úcty. Neoddávají se poslušně těm, kteří jejich poslušnost nevyžadují.
Láska si uchová v paměti jen krásné dojmy. Zklamání z lásky všechny detaily, jež ji proměnily v nenávist.
Polibky vyjadřují stručně, bleskurychle nejdalekosáhlejší návrh, nejbezmeznější cit. Polibky jsou těsnopisem lásky.
Manželé jsou dobří milovníci, jenom když klamou své ženy.
Láska nám musí chutnat, nikoli jen dráždit.
Láska s přestávkami je méně únavná.
Čím může být vše, co lidé vykonali, proti byť jedinému okamžiku lásky?