Proměnlivost je jednou z nejstálejších potřeb běžné lásky.
Poznávat smrt bez lásky, toť holý děs. Poznávat život s láskou, toť množství blaha a množství děsu. Poznávat život bez lásky je lidské hovadství.
Láska je jako spalničky, všichni je musíme prodělat. Jako spalničky nás postihne také jen jednou. Netřeba se proto obávat, že nás zachvátí podruhé.
Všechno, co člověk z milované bytosti nevidí, nahrazuje si poezií.
Začínáme nenávidět teprve tehdy, když nás někdo srazí v naší lásce na kolena.
Milovat znamená uzavřít smlouvu a nemít záruku jejího dodržení, rozdávat se celý v naději, že nebude zneužito naší důvěřivosti a dostaneme vráceno stejné množství dobrodiní.
Kdo není schopen oběti, není hoden ani lásky.
Kdo miluje, má stále plné ruce práce.
Láska začíná tím, že člověk se cítí sám, a končí tím, že po tom člověk touží.
Je nejstrašnější v životě, že člověk může sama sebe nejvíce milovat a nemít k sobě ani špetky úcty.
Jak věčně jednotvárná a neměnná jsou slova lásky - a jak bohatá je naproti tomu stupnice nadávek!
Co je velká láska? To, co se nám na mnoha ženách nelíbí a přece na jediné ženě milujeme.
Láska nemá pro mne takovou cenu, abych přestal být sám sebou.
Láska je jako děcko v kočárku. Natahuje ruku po všem, co se mu dává na hraní.
Staří lidé milují náruživě, protože z posledních sil, mládí lehkovážně, protože jich mají nadbytek.