Je nejstrašnější v životě, že člověk může sama sebe nejvíce milovat a nemít k sobě ani špetky úcty.
Jak věčně jednotvárná a neměnná jsou slova lásky - a jak bohatá je naproti tomu stupnice nadávek!
Láska je tak krátká a zapomínání tak dlouhé.
Říká se, že čas je nepřítelem lásky. Není to pravda! Čas jen stírá nátěr, a tak mizí neupřímný žal, vymyšlené vášně. Pravé city však trvají.
Láska je pud ze všech nejméně prozíravý. Právě jeho slepota jí umožňuje existenci.
Žena by se necítila milována, kdyby vztah muže k ní byl bez lichotek.
Láska se rodí z nekonečné touhy učinit pomíjivost věčností.
Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím.
Přátelství je mnohem tragičtější než láska. Trvá déle.
Druhá největší slast po lásce je: hovořit o ní.
Jistota v lásce dodává plachému člověku šarm, zbavuje ho plachosti.
Těšit je víc, než být utěšován. Dávat je víc, než brát. Milovat je víc, než být milován.
Láska je oceán citů kolem dokola ohraničený různými výdaji.
Z lásky k sobě je si třeba nepřát ničeho.
Láska se liší od touhy mezi jinými také tím, že chce, aby se milovaný člověk dělil s milujícím o vše, dokonce i o minulost a nezdary.