Křivda může být snadno bez projevu lásky, ale láska bez projevu křivdy.
Člověk musí denně sám sebe přesvědčovat o tom, že toho druhého miluje. Kdyby ho o tom přesvědčoval ten druhý, nikdy by ho nemiloval.
Kdo nepozná přírodu skrze lásku, ten ji nepozná vůbec.
Každý z nás může být velkým zdrojem lásky. Nejjednodušší cesta k tomu je porozumění.
Náboženské pravdy jsou tajemné svou podstatou, a stejně po více než tisíci letech jsou předmětem nekonečných sporů, při nichž nepřestane téci krev, dokud neosvítí lidského ducha láska a neřekne své poslední konečné slovo.
Odmítne-li žena tvoji lásku a nabídne ti přátelství, nepovažuj to za rozchod. Znamená to, že chce postupovat podle pořadí.
I ten, kdo nikdy nebásnil, přec stát se může silou lásky básníkem.
Nemá-li člověk to, co miluje, musí milovat to, co má.
Milujeme jiné, protože v nich milujeme především sebe. Je to líc sebelásky.
Láska je jako sen: sladká a prchavá. Nejprve rozpálí ti srdce do žhava a pak tě pohřbí v tůni chladné.
Lidský život měl smysl, jestliže přinesl na svět trochu lásky a dobra.
Láska s sebou vždycky přináší přirozené vášnivé opojení, které nás přitahuje, a když toto opojení zmizí - a jednou zmizet musí - zůstane buď zklamání, nebo krásná skutečnost, přátelství, kamarádství a soulad.
Všechno, co člověk z milované bytosti nevidí, nahrazuje si poezií.
Moucha, štěnice a člověk jsou jedinými živočichy, kteří milují v každém období.
Vlast máme tak milovat, abychom se nezalekli ztráty dobrého jména ani života, kdyby to bylo třeba pro její záchranu.