Člověk vždycky vidí jinak toho, koho miluje.
Muž je žárlivý, když miluje; žena i když nemiluje.
Láska nespočívá v tom, že milujeme, co je krásné, ale co je blízké.
S verši je to jako s krásnými ženami, ty nedefinujeme, ty milujeme.
Jediná sympatie, která má v lásce nějakou cenu, je sympatie obnažených těl. Všechny ostatní se vypaří jako kapka tekutiny na rozžhaveném kameni.
To, v čem žijeme nyní, jsou časy skutečně zlaté: za zlato největší čest, za zlato lásku máš.
Láska je cesta, jež vede k životnímu cíli. Rozum je jen průvodce.
Láska je vlastně pociťováním rozkoše z toho, že se srdce milenců vzájemně stěhují z jednoho těla do druhého.
V mládí ženy milujeme, ve stáří jim rozumíme.
I když bereme v úvahu, že láska netrvá stále, přece nade vším vítězí.
Ten, kdo nemiluje, nemá vědět, že je milován.
Mládí ať opěvá lásky, stáří zas válečné činy.
Člověk trpí vším, co miluje.
Ženy jsou chameleónky lásky. My, muži, jsme pro ně jen barvou, které se přizpůsobují.
Stárnoucí žena se zuřivě upíná k lásce jak k jediné náplní života, a to, co pokládáme za poslední rozmar ženy, bývá mnohdy její první vášnivá láska.