Láska se lépe vyjímá na jevišti než v lidském životě. Neboť na jevišti bývá láska předmětem komedií a tu a tam tragédií, ale v životě natropí mnoho neplechy, někdy jako siréna, jindy jako fúrie.
Ženy jsou chameleónky lásky. My, muži, jsme pro ně jen barvou, které se přizpůsobují.
Štěstí v podobě lásky, i když je nakloněno poctít nás svou přízní, přece nás nutí bojovat o ni.
U ženy je láska stejně často dcerou žárlivosti jako její matkou.
Láska je přírodní živel. Jednou je sluncem, které ozařuje, jindy mračnem, které ovlažuje. Ale vždy je prospěšná.
Lidé se chtějí sebe zmocniti. A nejvíce v lásce. Tím také svrchovaně trpí. Poznávají, že člověk je v jádru svobodný. Byť bychom jakkoli pevně drželi jeho srdce, nikdy tomu neuvěříme.
Láska je líbezný květ, ale je třeba odvahy, abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti.
V mládí ženy milujeme, ve stáří jim rozumíme.
Lidé se milují, i když si nevěří.
Když něco nenávidím, ochuzuji se o něco. Když miluji, jsem bohatší o to, co miluji.
Kdo chce mít v lásce jistotu, předem ji prohrává.
Ten, kdo miluje se neptá, co udělat, udělá všechno.
Romantická láska neznamená štěstí, neboť nad rozkoší těla romantika vládne utrpením jeho duše.
Žena ze zajíce v lásce udělá do rána kance.
Láska má své zákony rozvoje, své vzněty, stejně jako samotný život člověka. I ona má svá kouzelná jara, horká léta, nakonec podzim, který může být pro jedny teplým, zářivým a plodným, pro jiné sychravým, tlejícím a neužitečným.