Na životě miluju zejména tu rozmanitost - každý den mne nasere někdo jiný.
V mládí ženy milujeme, ve stáří jim rozumíme.
Jen přemíra lásky k druhému je s to vyloučit ze srdce vlastní ješitnost.
Láska se lépe vyjímá na jevišti než v lidském životě. Neboť na jevišti bývá láska předmětem komedií a tu a tam tragédií, ale v životě natropí mnoho neplechy, někdy jako siréna, jindy jako fúrie.
Ženy jsou chameleónky lásky. My, muži, jsme pro ně jen barvou, které se přizpůsobují.
Lidé se chtějí sebe zmocniti. A nejvíce v lásce. Tím také svrchovaně trpí. Poznávají, že člověk je v jádru svobodný. Byť bychom jakkoli pevně drželi jeho srdce, nikdy tomu neuvěříme.
Štěstí v podobě lásky, i když je nakloněno poctít nás svou přízní, přece nás nutí bojovat o ni.
Milovat člověka znamená vidět ho tak, jak byl stvořen Bohem.
U ženy je láska stejně často dcerou žárlivosti jako její matkou.
Láska je líbezný květ, ale je třeba odvahy, abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti.
Ten, kdo miluje se neptá, co udělat, udělá všechno.
Žena ze zajíce v lásce udělá do rána kance.
V okamžiku lásky trvá všecko navěky a nic víc neexistuje.
Zlo se vždy rodí tam, kde schází láska.
Lidé se milují, i když si nevěří.