V manželství je třeba lásku spojovat s přátelstvím.
Jest naprosto krásná věc oddat se lásce za účelem duševního zdokonalení.
Je zajímavé, že to nejprimitivnější a nejjednodušší v lásce je to nejúspěšnější.
Mělo by být stanoveno zákonem, že i ženatí a vdané mají právo na lásku.
Úcta k člověku, láska k bližnímu má být konstruktivní silou, a nikterak filantropickou slabostí.
Kdo žije láskou k druhému, pozvolna se mu z lásky rozdává.
Co se dělá z lásky, dělá se vždy mimo dobra a zla.
Člověk je omylný, ale milovat někoho není omylem nikdy.
Potěšení z lásky záleží v tom, že milujeme, a štěstí tkví ve vášni, kterou pociťujeme, nikoli v té, kterou vzbuzujeme.
Lásku, vlídnost a bratrský soucit potřebuje nemocný někdy více než všechny léky.
Pravá láska je nekonečná a když je takovou láskou, není urážka, kterou by neodpustila.
Láska je to čemu se po svatbě říká omyl.
Muž vyzná lásku hned, ale dlouho váhá, než se přizná, že už nemiluje. U ženy je to naopak.
Někoho milovat znamená jako jediný vidět zázrak pro jiné neviditelný.
Polibky vyjadřují stručně, bleskurychle nejdalekosáhlejší návrh, nejbezmeznější cit. Polibky jsou těsnopisem lásky.