Charakter člověka je jeho osudem.
Zlo oplácet dobrem, ale nikoho se nebát. Ani pražádného lidského činu, protože pokud člověk zlo oplácí dobrem a šíří jen dobro za všech okolností, bude se povznášet stále výš a nikdy nepoklesne.
Kdy člověk jedná svobodně? Pouze tehdy, když jedná nutně.
Emoce se nezadržitelně šíří...pokaždé, když jsou si lidé nablízku.
Cit člověka je tupější na dobro než na zlo.
Z ducha a těla skládá se člověk, z ducha a lidu složen jest národ.
Až pocit odpovědnosti člověka mučí, zároveň ho žene, aby dosáhl nemožné.
Jediná společnost, kde člověk vydrží, je jeho vlastní.
Když se člověk rozhodne něco udělat, čas si vždycky nějak najde.
Neznalí lidé mohou být snadno donuceni k tomu, aby věřili.
Své zásady by si člověk měl šetřit pro velké příležitosti.
Se zušlechťováním mravů, s poznáním dobra se lidé stávají obratnějšími v konání zla.
Vše dobré na zemi je od člověka a vše krásné od slunce.
Vášeň je nespravedlivá, a proto sobecká průvodkyně, jíž se člověk nemá svěřovat, byť se mu zdá seberozumnější.
V neštěstí stárnou lidé rychleji.