Neexistuje úskok, k němuž by se lidé neuchýlili, jen aby se vyhnuli opravdovému tvůrčímu myšlení.
Kde člověka neznají, berou ho podle toho, jak vypadá.
Jsou znamenití lidé, kteří působí odpudivě, a jiní, kteří se líbí se svými chybami.
Krásná a nedosažitelná - dokonalost člověka.
Slzy velkých lidí jsou z krve.
Rozhlas je pytel průměrnosti, kde se malí lidé s uhlíkovými mozky válejí ve stoce svých vlastních výkalů.
Šťastný člověk, najde-li ženšen i na svém dvorku.
Hudba není je jakýsi druh zábavy, nýbrž ztvárnění hudebních idejí hudebním básníkem, hudebním myslitelem. Tyto ideje musí odpovídat zákonům lidské logiky, jsou součástí toho, co člověk může vnímat, posuzovat a vyjadřovat.
Okamžik, kdy člověk pánem svého osudu jest, nevyskýtá se nikdy dvakráte.
Jsou to v podstatě vztahy mezi lidmi, které dodávají životu cenu.
Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.
Lidé kteří jsou přesvědčeni, že budou mít úspěch, úspěch mají, i když se opakovaně potýkají s protivenstvím. Jiní mohou od života dostat to nejlepší, a přesto pořád selhávají, protože v sobě vidí poražené.
Jedna větev oheň nedělá, jeden člověk není ještě člověkem.
Dům možno opravit zas, když už je zchátralý. Proč člověk nedokáže totéž i s troskami své tváře?
Lidé dělají leccos, aby přišli na jiné myšlenky. Ale co dělají proto, aby přišli na ty první?