Hřbitovy jsou plné lidí, kteří si mysleli, že jsou nenahraditelní.
Lidé tvrdí, že svět je strašný, tváří se skepticky a vůbec je nenapadne, že si všechny nepříjemnosti způsobují sami svou zbabělostí a hloupostí.
Je to politováníhodné, že lidé odhazují tolik dobrých věc jen proto, že jsou nezdravé.
Lid není příliš zásadový. Přistoupí na každou verzi lepšího života. Kdo tohle pochopí, nemá s lidem žádné problémy.
Základní lidskou slabostí je, že člověk nepředvídá bouři, když je pěkné počasí.
Lidé mají potřebu občas říci ne. Umožněte jim to.
Existují zázrační psi, kteří rozumějí lidské řeči. I lidé by jí rozuměli, kdyby se naučili naslouchat.
Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru.
Na světě člověka není, aby se zalíbil všem.
Ach, ten člověk tak často chybuje a nikdy doopravdy neví, co ho mine.
Chování si lidé navzájem předávají jako choroby.
Být člověkem znamená nejasně cítit, že v každém je něco ze všech a ve všech něco z každého.
Kdykoli člověk udělá něco dokonale hloupého, udělá to vždycky z nejušlechtilejších pohnutek.
Manželství, rodina a domov má být zázemím člověka. Domov je totiž víc než nádražní peron, kam se přichází, kudy se prochází, odkud se nepřetržitě odchází. Není ani nocležna, ani příležitostná stravovna.
Odmítat nasupeně jakoukoli chválu je hrubost, vnímejme citlivě, jestliže dobří lidé upřímně chválí, co je chvály hodno.