Jak šťastní by byli někteří lidé, kdyby se starali o věci druhých tak málo jako o svoje.
Někteří lidé by raději zemřeli, než by mysleli. A také to tak dělají.
Lidé tvrdí, že svět je strašný, tváří se skepticky a vůbec je nenapadne, že si všechny nepříjemnosti způsobují sami svou zbabělostí a hloupostí.
Je to politováníhodné, že lidé odhazují tolik dobrých věc jen proto, že jsou nezdravé.
Někteří lidé vidí věci takové jaké jsou, a ptají se: Proč? Já raději sním o věcech, které nikdy neexistovaly a ptám se: Proč ne?
Stálost je posledním útočištěm lidí bez fantazie.
Existují zázrační psi, kteří rozumějí lidské řeči. I lidé by jí rozuměli, kdyby se naučili naslouchat.
Pokud má člověk to štěstí, aby žil zamlada v Paříži, potom ať půjde v životě kamkoliv, jde to všude s ním, protože Paříž, to je pohyblivý svátek.
Základem lidského světa nemůže být izolovaný jednotlivec, nýbrž dva lidé, jimiž začíná společnost.
Lidé rozumem silní ovládají jiné přirozeně.
Ach, ten člověk tak často chybuje a nikdy doopravdy neví, co ho mine.
Moc není dána člověku, aby utlačoval slabého, nýbrž aby ho podporoval a pomáhal mu.
Pravěký muž, přinášeje své milence první květinové věnce, učinil první krok od zvířete. Stal se člověkem, vkročil do říše poezie, neboť pochopil prospěšnosti neužitečného.
Odmítat nasupeně jakoukoli chválu je hrubost, vnímejme citlivě, jestliže dobří lidé upřímně chválí, co je chvály hodno.
Jaký rozdíl je mezi dostihovým koněm a člověkem? Žádný. Oba nevědí za čím se ženou.