Dům možno opravit zas, když už je zchátralý. Proč člověk nedokáže totéž i s troskami své tváře?
Lidé dělají leccos, aby přišli na jiné myšlenky. Ale co dělají proto, aby přišli na ty první?
Tak jako kouř vyhání včely z úlu, tak nejlepší duchovní schopnosti vyhání z člověka obžerství.
Nic v nás nevzbudí takovou úctu jako člověk statečně snášející neštěstí.
Moudrost lidí je v jejich množství.
Fantazie je to, čím se člověk liší od živočichů.
Hudba není je jakýsi druh zábavy, nýbrž ztvárnění hudebních idejí hudebním básníkem, hudebním myslitelem. Tyto ideje musí odpovídat zákonům lidské logiky, jsou součástí toho, co člověk může vnímat, posuzovat a vyjadřovat.
Kdyby byli lidé schopni číst si navzájem myšlenky, vyhýbali by se jeden druhému.
Život lidský je tak složitý, že život člověka je proti tomu úplný hadr.
Žárlivý člověk žádá od svého druha nemožné, žádá celé tělo. Chce je víc a lépe, než dovolila příroda a chce je všechno.
Srdce lidí si nenakloníme velkými činy, jež uvádějí v rozpaky, nýbrž drobnými pozornostmi, jež dojímají nebo překvapují.
Tvrdí-li lidé o něčem, že je to šílené, měli bychom se do toho pustit. Tvrdí-li o něčem, že je to dobré, znamená to, že to už dělá někdo jiný.
Neexistuje úskok, k němuž by se lidé neuchýlili, jen aby se vyhnuli opravdovému tvůrčímu myšlení.
Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.
Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by celý svět dočista jiný.