V celé lidské historii platí zvláštní zákon, že lidé mají neustále snahu podceňovat své okolí, podceňovat své štěstí, podceňovat sebe.
Mnoha lidem by jako četba na celý život úplně stačily vánoční nabídkové katalogy, inzeráty v novinách, návody přibalené k ústní vodě, k mýdlu, k termoskám a k petrolejovým kamnům, a potom snad ještě referáty.
Lidé mají pořád o čem mluvit, aby si udrželi hlasový fond v pořádku pro případ, že by je někdy napadlo něco skutečně závažného.
Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.
Moudrý člověk bere věci, jak přicházejí.
Jak člověk jednou začne, ... - totiž začít nemusí, ale dodělat musí!
Člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk.
Lidé jsou tím, čím chceme, aby byli.
Když je člověk mladý, tak ho neustále něco rozptyluje.
Potřeba lidí na něco nadávat je tak velká, že nemohla nebýt nevynalezena televize.
Nejméně zná člověk sám sebe.
To, co poznávám a co si myslím, se pokouším vyslovit. Ale nemohu se přitom řídit tím, co to lidem přinese a co z toho vznikne.
Slavná osobnost je člověk, který po celý život těžce pracoval, aby se stal slavným, a pak nosí tmavé brýle, aby ho nikdo nepoznal.
Nic tak neváže člověka k člověku, jako bezradnost.
Žádný moudrý člověk netrestá proto, že se stala chyba, nýbrž aby se neopakovala.