Rozhlas je pytel průměrnosti, kde se malí lidé s uhlíkovými mozky válejí ve stoce svých vlastních výkalů.
Celý život čekáme na výjimečného člověka místo toho, abychom obyčejné lidi okolo nás změnili na výjimečné.
Moudrý člověk je nejméně sám, když je sám.
Tak jako kouř vyhání včely z úlu, tak nejlepší duchovní schopnosti vyhání z člověka obžerství.
Jest se mi podrobiti všem nesnázím, které již lidé zdolali.
Neznalí lidé mohou být snadno donuceni k tomu, aby věřili.
Manželství je svobodným svazkem dvou lidí, bojujících neustále o svá práva a nezávislost.
Chudý člověk spí líp než bohatý.
Známý: člověk, kterého známe dost dlouho, abychom si od něho vypůjčili, ale ne dost dobře, abychom mu sami půjčili.
Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.
Dům možno opravit zas, když už je zchátralý. Proč člověk nedokáže totéž i s troskami své tváře?
Když milujeme, není nic lepšího dávat než pořád dávat, život, myšlenky, tělo, všechno, co člověk má. A cítit, že dávám, a všechno vsadit na to, abych mohl dávat stále víc.
Nic v nás nevzbudí takovou úctu jako člověk statečně snášející neštěstí.
Smrt je tak asi ten největší odpočinek, co člověk může mít.
Cenzor je dřevo tužky, jež prorostlo do člověka, nebo člověk, který se proměnil v tužku, je to krokodýl, číhající na břehu ideového proudu a ukusující hlavu literátům, kteří v něm plavou... Cenzura je mladší ze dvou ohavných sester - starší se jmenuje Inkvizice.