Šťastný člověk, najde-li ženšen i na svém dvorku.
Radost činí člověka společenským tvorem, hoře ho nutí vrhat se střemhlav do sebe sama.
Ve skutečnosti se člověk vykupuje pouze svými závazky. A to má v životě největší cenu.
Hledáme své štěstí mimo sebe, a to v mínění lidí, o nichž víme, že to jsou pochlebníci, že jsou málo upřímní, nespravedliví, závistiví a plní rozmarů a předsudků. Jaká podivnost!
Srdce lidí si nenakloníme velkými činy, jež uvádějí v rozpaky, nýbrž drobnými pozornostmi, jež dojímají nebo překvapují.
Přátelství je tichý soulad mezi dvěma citlivými a čestnými lidmi.
Umění je nepostradatelné, aby člověk byl schopen poznávat a měnit svět - ale nepostradatelné také pro kouzlo, jež je v něm skryto.
Manželství je svobodným svazkem dvou lidí, bojujících neustále o svá práva a nezávislost.
Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.
Dům možno opravit zas, když už je zchátralý. Proč člověk nedokáže totéž i s troskami své tváře?
Spíše než hříčkou osudu bývá člověk hříčkou svou vlastní. Ale i tak - či ještě k tomu - je podstatně ve svém údělu determinován stavem světa, do kterého se zrodil.
Kolika lidem jsi dnes řekl, že je máš rád?
Lidé se nejprve zrodili a vyrostli uprostřed ryb tak jako žraloci, a když se stali schopnými, aby si pomáhali, tehdy vystoupili a zmocnili se země.
Aforista je člověk, který se raduje jako malé dítě, podaří-li se mu vymyslet něco, co bylo nejspíš prastarým příslovím starých Féničanů.
Pro krásu těla naletí člověk na ošklivost duše.