Soucit je to, co člověk neodepře těm, jimž odepřel svou pomoc.
Lidé si nijak nemohli pomoci od smrti, bídy, nevědomosti, a tak je napadlo, že na to nebudou myslet, aby měli pocit štěstí.
Člověk má za to, že musí být starý, aby byl chytrý; v podstatě ale má člověk s přibývajícími lety co dělat, aby se udržel tak chytrý, jako byl.
Dokud lidé hledají v novinách vraždy a tragédie, je to dobré. Znamená to, že situace ve světě ještě není zcela tragická.
Předpokládám, že myslíte jen zřídka. Je jen málo lidí, kteří myslí třikrát nebo čtyřikrát do roka. Já jsem se stal slavným tím, že myslím jedenkrát nebo dvakrát týdně.
Potřeba lidí na něco nadávat je tak velká, že nemohla nebýt nevynalezena televize.
U žádného člověka nepřicházejí dobré úmysly před špatnými.
Lékaři předepisují léky, o nichž toho málo vědí - proti nemocím, o nichž vědí ještě míň - lidem, o jejichž stavu nevědí vůbec nic.
Slavná osobnost je člověk, který po celý život těžce pracoval, aby se stal slavným, a pak nosí tmavé brýle, aby ho nikdo nepoznal.
Člověk není nikdy tak šťastný, jako ve chvíli, kdy mu lidé zavdají důvod k tomu, aby je měl rád.
Nakonec zůstává přece jen každý sám, takže vlastně hlavní problém tkví v tom, kdo je ten, s kým má člověk zůstat, zůstane-li sám.
Teď když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné - naučit se žít na zemi jako lidé.
Dějiny lidstva podobají se mně věčnému stavění babylónské věže. Lidstvo sobě vzpomene na jiný kousek nebe a chce k němu věž vystavět. Pachtí se dost dlouho za svým cílem; náhle však se rozpadne v několik náhledů, lidé sobě nerozumějí a staví znovu za novým cílem - zase zbytečně.
President je vedoucí osobnost malé skupiny lidí, o nichž - a právě jenom o nichž - je všeobecně známo, že žádného z nich masy jejich spoluobčanů nechtěly za presidenta.
Říká se tomu láska. Ve skutečnosti je to jen nezřízená touha ovládat a vlastnit druhého člověka.