Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
Lidé přemýšlejí spíše jen pod tlakem nutnosti než z čisté potřeby.
Odsuzovat druhé je vždycky nesprávné , protože nikdo nemůže nikdy vědět, co se odehrálo a odehrává v duši jiného člověka.
Zahálkou se lidé učí špatnému jednání.
Zvířata jako lidé stejný úděl mají, jedni i druzí stejně umírají, dýchají stejně, v čem je člověk před zvířetem? K jednomu místu plynou.
Ctnost činí člověka Bohu vzácna.
Blahoslavený je člověk, který nemá co říct a nedokazuje to slovy.
Ke cti ctnosti je třeba přiznat, že se lidé tím, že spáchají zločin, dostanou často do velikého neštěstí.
Nejšťastnější člověk je ten, který nic nemá, protože nemůže nic ztratit, a jeho duši, která je mnohdy cennější, mu nikdo nevezme.
Když se starý člověk jednoho rána probudí a nic ho nebolí, znamená to, že je mrtvý.
Je-li osud k člověku mimořádně blahosklonný a chce ho obdařit největším štěstím na světě, dá mu věrné přátele.
Lidé si nijak nemohli pomoci od smrti, bídy, nevědomosti, a tak je napadlo, že na to nebudou myslet, aby měli pocit štěstí.
Největší chybou člověka je, že má mnoho malých chyb.
Vážný úkol vlády nad tolika lidmi není úkolem pro lenochy.
Většina lidí raději umírá než myslí. A přinejmenším jednou v životě to učiní.