Se zušlechťováním mravů, s poznáním dobra se lidé stávají obratnějšími v konání zla.
Čím moudřejší je člověk, tím méně má potřeb.
Den co den nesčetněkrát myslím na to, že můj vnější i vnitřní život má oporu v tom, co vykonali a co konají lidé současní i ti, co už zemřeli, myslím na to, že se musím snažit dávat tolik, kolik jsem úplně sám přijal a přijímám.
I chytrý člověk si někdy myslí, že je chytrý.
Nejstarší úděl života je něco anebo někoho tak vroucně milovat, aby proto musel člověk nenávidět jiné.
Člověk, který nechal propást život, je nula. Takový člověk prochází životem bez užitku a když umře, ani pes po něm neštěkne!
Nic v nás nevzbudí takovou úctu jako člověk statečně snášející neštěstí.
Spíše než hříčkou osudu bývá člověk hříčkou svou vlastní. Ale i tak - či ještě k tomu - je podstatně ve svém údělu determinován stavem světa, do kterého se zrodil.
Slušný člověk chtíči buď odolává, nebo jej nazývá touhou.
Výmluvnost neprospívá více lidem než kolika škodí.
Je smutné, když člověku náhle zemře žena, a ten člověk právě vyhnal milenku.
Hledáme své štěstí mimo sebe, a to v mínění lidí, o nichž víme, že to jsou pochlebníci, že jsou málo upřímní, nespravedliví, závistiví a plní rozmarů a předsudků. Jaká podivnost!
Kromě člověka všichni živí tvorové vědí, že základním životním cílem je radovat se ze života.
Kdy člověk jedná svobodně? Pouze tehdy, když jedná nutně.
Ideální muž je člověk, kterého jsem nikdy nepoznala.