Empatie je ochota naladit se na pocity ostatních lidí, všímat si jejich nevyslovených přání a rozumět jejich potřebám.
Přátelství může být jen mezi dobrými lidmi.
Zdravý člověk je krásný, ale musí na něj přijít trochu nějaké nemoci, aby se stal taky duchovně krásným.
Pokud má člověk to štěstí, aby žil zamlada v Paříži, potom ať půjde v životě kamkoliv, jde to všude s ním, protože Paříž, to je pohyblivý svátek.
Stát musí být přece takový - a takovým ho udělá nestrannost soudců - aby provinilci nikdy nechyběl žalobce a člověku nevinnému aby žalobce nemohl uškodit.
Všechno chce k svému, jak člověk, tak to nerozumné zvíře, i to kvítí. Nemá-li, co by rádo, umře, uvadne.
Všichni lidé usilují nejen snížit vynikajícího člověka na úroveň svého vlastního chápání, ale dokonce se pokoušejí srazit ho k sobě pod nohy do onoho lepkavého bláta, které sami nadělali a pak ho pojmenovali všedním životem.
U většiny lidí máš cenu jen svého vlivu a svých příjmů.
Někteří lidé žijí šťastně a nevědí to.
Samolibost není v podstatě než omezenost - i když jí propadne člověk třeba geniální.
Mnoho lidí volá lékaře, ač potřebují jen posluchače.
Život může člověka změnit tak, že se nakonec začne podobat sám sobě.
Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.
Nejjistější znamení duše plné humoru je schopnost vysmát se také jednou sám sobě. Lidé se však většinou litují, než aby se dokázali sami sobě vysmát.
Jaký rozdíl je mezi dostihovým koněm a člověkem? Žádný. Oba nevědí za čím se ženou.