Je to jako veliká podívaná na divadle přihlížet tomu, jak lidé potají přemítají, jak by si navzájem mohli uškodit a jak si přesto, proti všem svým sklonům a úmyslům, navzájem musí pomáhat.
Lidé mají větší šanci uspět na základě vzájemné spolupráce než o samotě. A toto je jedna za základních teorií, na které je manželství postaveno.
Lidé jsou jako zvony ulité z různých kovů; v každém z nich je i vzácný kov.
Šťastný ten člověk, který se dokáže smát sám sobě! Bude mít vždycky něco na obveselení.
Osude lidí, jak podobáš se větru.
Lidé se stávají často vojáky prostě proto, že se k žádnému jinému stavu nehodí.
Láska posvěcuje to nezpůsobné zvíře v člověku, jemuž se říká sexus, na božství v něm.
Když si uvědomíme jak špatní jsou lidé, pak je podivuhodné, jak dobře se chovají.
Lidé mají v zásadě jen dvě přání: zestárnout a přitom zůstat mladí.
Všechno chce k svému, jak člověk, tak to nerozumné zvíře, i to kvítí. Nemá-li, co by rádo, umře, uvadne.
Všichni lidé usilují nejen snížit vynikajícího člověka na úroveň svého vlastního chápání, ale dokonce se pokoušejí srazit ho k sobě pod nohy do onoho lepkavého bláta, které sami nadělali a pak ho pojmenovali všedním životem.
Čím méně člověk umí být něžný, tím více něhy potřebuje. Ale jen srdce otvírají srdce.
Lidé, jejichž oko nikdy nesmočila slza, mají špinavý pohled.
Někteří lidé žijí šťastně a nevědí to.
Když si lidé naříkají na život, je to téměř vždy proto, že od něho žádali nemožné věci.