Stáří je parazit vlastního mládí.
V mládí bez skromnosti, jak to bývá u mladíků; v mužných letech bez kloudného díla; a žít tak pořád až do zbytečného stáří - tak tomu říkám rána morová.
Mládí žije sněním, stáří vzpomínkami.
Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej blbec - starej - byl taky jednou mladej blbec.
Mládí netrpí ani tolik svými chybami, jako opatrností starých.
Za všechno musíme platit – za mládí hloupostí a za moudrost stářím.
Je absurdní chtít prodloužit život vždy a za každou cenu. Mládí je třeba prodloužit, mládí nebo alespoň sílu zralých let.
Mládí ji udělalo herečkou, ale teprve stáří ji donutilo hrát.
Mládí nikdy nepočítá s tím, že je mladé.
Mládí je třeba prožít. Nezáleží na věku, kdy se rozhodneme, že budeme mladí.
Stáří je tyran, který pod trestem smrti zakazuje veškeré radosti mládí.
Líné mládí plodí nuzné stáří.
Omyl je přijatelný v mládí. Nesmíme si ho však zavléci do stáří.
Mládí se mýlí ukrutně, ale je natolik nestálé a proměnlivé, že se vlastně nemůže dlouho mýlit.
Ve stáří není lepší útěchy než to, že jsme celou sílu svého mládí vtělili do díla, které nestárne s námi.