Marná věc je volat mládí, jakmile jsi zestárl.
Čtyřicítka je stáří mládí a padesátka mládí stáří.
Mládí se obvykle rozhlíží jako nepřítel - z čeho pak by udělalo kůlničku na dříví.
Lehkomyslnost je zřejmě vlastní mládí, rozvážnost stáří.
Kde je stáří zlé, tam se mládí nic dobrého nenaučí.
Čas letí jako spřežení nad kterým práská bič. Člověk se párkrát ožení a hned je mládí pryč.
Mládí je příliš vážné a právě teď se příliš vážně věnuje frivolnosti.
Mládí v své naději před ničím necouvá a stáří nemilosrdné je.
Mládí je nejen v letech, nýbrž i v myšlenkách.
Doby se mění, ale mládí se vždycky musí nějak honosit a nadýmat, třeba to bylo v každé generaci něčím opačným.
Mládí se neodvažuje pohlédnout do zrcadla svědomí, když se vydává na cestu spravedlnosti, zatímco starý věk se v něm zhlíží - v tom tkví celý rozdíl mezi těmito dvěma údobími.
Byl jsem v mládí vzorný a oblíbený pracovník. Pak jsem se naučil myslet.
Stáří může být nešťastné a neradostné právě tak jako mládí. Srovnávám-li, nezdá se mi stáří i se všemi slabostmi, které přináší, bez radosti, jen zabarvení a zdroje těchto radostí jsou jiné.
Kdo by měl rád to nestoudné a drzé mládí?
Prostopášné a bezuzdé mládí odevzdá stáří vysílené tělo.