Obvyklým osudem nových pravd je, že začínají jako kacířství a končí jako předsudky.
Básnění je líčená duševní choroba.
Člověk se od přirozenosti skládá z potřeby milovat a nenávidět, zbožňovat stejně jako opovrhovat, žádat si nebo odmítat. Tyto potřeby se však obyčejně ve svých projevech neopírají dost věcně o skutečný stav věcí.
Nenávist je zastaralý hněv.
Moc, která drží města a lidi pohromadě, je čestné zachovávání zákonů.
Lékařství nebylo vynalezeno k záhubě, ale k blahu lidí.
Humor a satira jsou jako milenec a milenka; kde jednoho není, tam druhý smutně hledí.
Chce-li být herečka úspěšná, musí mít tvář Venuše, rozum Minervy, půvab Terpsichory, paměť jako Macaulay, postavu jako Juno a kůži jako nosorožec.
Muži budou vždycky tím, co z nich udělaly ženy.
Moudrý muž dovede odstranit vlastní vady, hlupákovi ta schopnost není dána.
Jakmile se láska změní v přátelství, vyprchává a mizí.
Člověk nemůže žít bez důvěry.
Hlupáci často říkají pravdu - pravda za to nemůže.
Cítíme netoliko, co krásného, ale i co dobrého, pravdivého jest. Cítiti jest žíti, žíti jest cítiti. Bez citu - cepenělost i smrt.
Smrt je mzdou života.