Člověk v sexuálním životě v podstatě opakuje stále totéž, ale v podstatě ho k tomu žene touha po stále novém poznání.
Na lidské hlouposti se dá vždycky nejvíce vydělat.
Když se tvrdívá, že nejšťastnější jsou ti lidé, kteří nejméně cítí, vzpomenu si vždy na indické přísloví: "Sedět je lepší než stát, ležet je lepší než sedět, ale nejlepší je být mrtev."
Milovat a zachovat si přitom všech pět smyslů pohromadě, přesahuje schopnosti jedince.
Člověk znovu a znovu pociťuje potřebu spojovat se sobě podobnými, dáti jim poznati svoje myšlenky, dovídat se o myšlenkách bližního. Pro reprodukci je mu nutno, aby žil ve společnosti. Osamění je mu osudné, zbavuje ho základních prostředků existence.
Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky: práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu.
Tělesná krása je cosi živočišného, není-li v ní skryt duch.
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Člověk je zvíře, vyjma mimořádné chvíle.
Bratrství není v tom nevidět chyby, ale vytknout je způsobem bratrským.
Kdo mnoho jí, nejsa zdráv, jest jako ten, kdo spí, když smrt stojí před ním.
Když přijmeš dobrodiní, ztrácíš svobodu.
Rodinné stříbro ...
Vždy je bezpečné učit se i od svých nepřátel, málokdy je však bezpečné učit se od vlastních přátel.
Proces upadání začíná tam, kde se nejvíce cení schopnost běžného a hladkého úřadování.