Lékařské konzilium u lože těžce nemocného - havrani v bílých pláštích.
Mluvit o chorobách je takový druh zábavy jako Tisíc a jedna noc.
Život je nemoc.
Společenský styk - výměna předsudků a chorob horních cest dýchacích.
Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.
Že jsme byli šťastni, pochopíme až když se nám stane nějaké neštěstí. Hodnotu a důležitost zdraví objevíme, až když onemocníme. My dovedeme buď po štěstí toužit, anebo na ně vzpomínat.
Jsou tisíce chorob, ale jenom jedno zdraví.
Nejpříjemnější nemoc je skleróza. To se pořád dovídáte nové a nové věci.
Inteligence není choroba nakažlivá.
Žaludeční vředy jsou nakažlivá choroba. Ti, kteří je už mají, dělají je druhým.
Poznání vlastní nemoci a ochota brát léky předepsané lékařem - to už je začátek uzdravení.
Provozování lékařství je boj a také fraška, hraná třemi osobami: pacientem, lékařem a nemocí.
Zlá předzvěst: lékař nemocného dědicem!
Dlouhá zkušenost mne naučila bát se lékařů stejně jako nemocí.
Vědět, že nevím, toť nejlepší. Považovat nevědění za vědění, toť nemoc. Pouze ten, kdo vidí v nemoci nemoc, může se zbavit nemoci.